Pracovní nasazení vězňů terezínské Malé pevnosti – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Pracovní nasazení vězňů terezínské Malé pevnosti

 

Součástí vězeňského života bylo pracovní nasazení. Záznamy o něm vedla skupina vězňů v kanceláři I. dvora. V letech 1940 – 1941 vykonávali vězni nejrůznější činnosti uvnitř Malé pevnosti, především zajišťovali vše potřebné pro chod věznice. Počet pracovních skupin rostl se zvyšujícími se stavy vězňů. Malé skupiny pracovaly přímo ve vězeňské administrativě a skladu oděvů a cenností. Zásobovací komando za doprovodu strážných přebíralo a podávalo poštovní zásilky, obstarávalo dozorcům nákupy a přiváželo potraviny. Při svých pochůzkách měli vězni příležitost navázat kontakty s občany okolních obcí. Další skupina pracovala ve vězeňské kuchyni, jejíž součástí byla tzv. bramborárna. Zásluhou vězňů pracujících v kanceláři I. dvora se toto pracoviště stalo útočištěm starých a nemocných mužů.

Největší vnitřní komando, tzv. Baukommando, čítající v roce 1943 až 200 mužů, provádělo různé stavební práce v areálu Malé pevnosti. Do roku 1944 ho vedl dozorce Thomas Soukup, který vězně při práci soustavně týral. Například na stavbě bazénu se v roce 1942 podíleli převážně židovští vězni a roudničtí středoškoláci. Nelidské pracovní tempo, nedostatek nářadí a Soukupův sadismus zaplatili mnozí Židé svým životem. Bazén měl plnit funkci vodní nádrže pro případ požáru, ale sloužil současně zábavě rodin dozorců. Tzv. Storchkommando, pojmenované podle dozorce Albina Storcha, pracovalo v zemědělství a na úpravách terénu kolem Malé pevnosti. Storch za pomocí kápů Hanuše, Lukiče, Kukly a Grafika nejrůznějšími způsoby týral a ubíjel židovské vězně. Často byl Storchem vyhlédnutý vězeň trýzněn několik dní, než zemřel. Nebylo žádnou výjimkou, když vězni po skončení práce přinášeli 2 – 3 mrtvé.

( Příslušníci Baukommanda staví v roce 1941 nové baráky )

V roce 1941 vznikly vězeňské dílny ( obuvnická, krejčovská, kovářská, zámečnická a elektrotechnická a také truhlárna a strojovna ). Pracovalo v nich kolem 60 vězňů. Vedoucím se stal dozorce Josef Sternkopf. K vězňům se choval poměrně slušně a dokonce toleroval jejich ilegální aktivity. V dílnách se vyráběly rakve, palandy, nábytek pro kantýnu SS a kanceláře, ale také různé drobnosti pro dozorce a příslušníky gestapa. Zřízena byla také vězeňská tiskárna vybavená zařízením zabaveným rodině odbojáře Jana Vojtíška z Lázní Bělohrad, vězněné v Malé pevnosti. Zhotovovaly se v ní dopisnice a tiskoviny pro administrativu věznice. V dřevěném baráku za bývalými stájemi stříhalo v roce 1944 asi 100 vězňů srst z králíků, pro budovu se poté vžil název kůžičkárna.

V roce 1945 pracovalo v Malé pevnosti celkem 42 vnitřních komand. Podmínky panující v jednotlivých komandech byly rozdílné. Většinou v mnohém závisely na osobách dozorců. Např. Storchkommando a Baukommando patřily k těm nejhorším. Vězni v nich byli vystaveni neustálému týrání, zatímco dílny patřily k těm snesitelnějším. Ženy nebyly tolik pracovně využívány jako muži. Nejvýznamnějším ženským komandem byla tzv. šijárna, v níž několik desítek vězeňkyň šilo a spravovalo oblečení, vyrábělo lýkové vložky do bot a malovalo dřevěné knoflíky.

( Počty vězňů terezínské Malé pevnosti odcházejících do venkovních komand v roce 1944 přesahovaly 1 000 osob denně )

V době vzniku policejní věznice v Malé pevnosti se o stálém využití vězeňské pracovní síly neuvažovalo. Až v roce 1941 nařídilo pražské vedení gestapa nasazení terezínských vězňů na práci mimo areál Malé pevnosti. Venkovní komanda byla postupně vysílána na práce v zemědělství, průmyslu a na komunikacích. Zaměstnavatelé za hodinovou práci vězně platili 55 feniků. V souvislosti s venkovním pracovním nasazením vězňů se novou povinností strážní jednotky SS stal také doprovod pracovních komand a jejich střežení.

Zpočátku odcházeli vězni pracovat mimo Malou pevnost jen příležitostně, a to na práce, které sjednávalo vedení věznice s okolními podniky. V letech 1941 – 1942 připravovalo 30 – 40 vězňů sklepy bývalého Labsko – zámeckého pivovaru v Litoměřicích pro válečnou výrobu. Od roku 1944 se tam terezínští vězni s německými civilisty podíleli na výrobě leteckých vrtulí v nově zřízeném podniku Albis – Werke. Téměř 300 vězňů pracovalo také v komandu Reichsbahn, které upravovalo železniční trať a vykládalo vagóny. Další skupiny pracovaly v Schichtově továrně v Ústí nad Labem, u firmy Sputh v Lovosicích, ve skladu benzínu v Hněvicích, v cementárně v Čížkovicích a v okolních cihelnách. Celkové denní počty vězněných odcházejících na práci časem přesahovaly až 1 000 osob.

( Terezínští vězni byli nasazeni také k odstraňování následků spojeneckého bombardování např. v Litoměřicích )

Za novodobé galeje považovali vězni zákopové práce prováděné v kotlině mezi Terezínem a Litoměřicemi. Ve dnech 16. – 28. března 1945 se jich zúčastnilo více než 1 000 mužů, včetně válečných zajatců. Dozor nad vězni prováděli mladí frekventanti školy SS z Litoměřic. Jejich pozornost se soustředila především na Židy. Jen během 5 dní jich bylo 33 zastřeleno. Hloubení protitankových příkopů bylo součástí opevňovacích prací prováděných na konci války v místech, kde se předpokládal útok vojsk Rudé armády. V rámci přemisťování zbrojní výroby do podzemí se v březnu 1944 začaly budovat dvě podzemní továrny nedaleko Litoměřic. Na realizaci projektu s označením Richard dohlížel SS Führungsstab B 5. Hlavní pracovní sílu na stavbě tvořili vězni z nedaleké pobočky koncentračního tábora Flossenbürg, kterou v letech 1944 – 1945 prošlo přes 18 000 vězňů.

Úmrtnost v litoměřickém táboře byla velmi vysoká. V důsledku epidemií, hladu a otrocké práce zde za necelý rok zemřelo na 4 500 vězňů. Továrny měly být umístěny ve vytěžených prostorách bývalého vápencového dolu. Vězni podzemní prostory rozšiřovali, odklízeli odstřelený vápenec a prováděli zednické a jiné práce. V okolí stavby budovali komunikace, vlečku, překladiště, vodárnu, plynovod, kanceláře a sklady pro dodavatelské firmy. Od června 1944 se na stavbě podíleli i vězni z Malé pevnosti. Tzv. komando Richard, sestavované převážně z vězňů terezínského IV. dvora, čítalo zpočátku 300 a později až 1 100 vězňů, kteří tvořili denní a noční pracovní směnu. Práce na litoměřické stavbě patřila k nejtěžším a nejobávanějším. Terezínští vězni budovali přístupovou cestu ke staveništi, v úseku Richard II prováděli odklízecí a zednické práce, nasazeni byli i na stavbu plynovodu. Vězni v komandu Richard a na zákopových pracích tak byli decimováni v duchu nacistické politiky Vernichtung durch Arbeit ( ničení prací ).

Jiný druh využití vězeňské práce představovala odloučená komanda, ačkoliv v případě terezínské věznice šlo většinou o jednorázové nebo krátkodobé pracovní nasazení malých skupin vězňů. Výjimku tvořilo komando v Kladně, které existovalo v letech 1943 – 1944. Jeho příslušníci pracovali v železárnách při vykládce vagónů, na stavbě budovy tamního gestapa a při úklidových pracích. Do odloučeného komanda byla zařazena také skupina vězňů nasazená v letech 1944 – 1945 na práce při rekonstrukci zámečku Jenerálka pro potřeby pražského gestapa. V létě 1944 pracovalo 20 židovských vězňů v Úpici u Trutnova na výkopech v lese. V Nižboru na Křivoklátsku jiná skupina připravovala na sezónu rekreační objekt pražského gestapa.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt