Lester Hashey se narodil Nicolasi a Mary Hasheyovým 23. února 1925. Po vychození základní školní docházky začíná Lester pracovat v loděnicích v Portlandu. Poté co v kině shlédne krátký dokumentární film Paraski-Troopers se ale na své 18. narozeniny dobrovolně hlásí do americké armády k výsadkové pěchotě. Po přijetí absolvuje základní pěchotní výcvik, následovaný výcvikem výsadkářským, včetně tří seskoků na základně Fort Benning. Během taktického výcviku v Camp Mackall v severní Karolíně je určen členem divizního dělostřelectva.

Po dokončení výcviku zamíří lodním transportem do Velké Británie. Tam dorazí 6. června 1944 jen pár hodin poté, co se 101. výsadková divize vydala v rámci operace Overlord do francouzské Normandie. Lester je se svými kamarády zklamaný, že promeškal invazi. Po návratu orlů zpět na britské ostrovy, se 12. července 1944 v Aldbournu jako nováček stává příslušníkem roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku.

17. září 1944 si Lester Hashey připisuje svůj první bojový seskok. Během operace Market - Garden v Nizozemí dopadne nedaleko jednoho z hlavních cílů 101. výsadkové divize, mostu ve městečku Son. Během útoku na most má obrovské štěstí, jakmile se totiž k němu američtí paragáni přiblíží, Němci ho vyhodí do vzduchu. V okamžiku výbuchu se Lester nachází jen několik metrů od něj. Jako zázrakem se mu ale nic nestane. Kanál poté překoná na vylomených vratech od stodoly. Podruhé unikne jisté smrti v oblasti Heterenu poté, co jednoho rána ucítí teplé jídlo. Opustí kryt v podobě větrného mlýnu, který si výsadkáři vybrali k odpočinku a vydá se ve směru vůně čerstvého jídla. V příštích několika vteřinách je mlýn zasažen přímým zásahem německého dělostřeleckého granátu a rozmetán na kusy. 22. října 1944 se pod velením velitele roty E poručíka „Moose“ Heyligera zúčastní evakuace 130 obklíčených příslušníků 1. britské výsadkové divize přes Dolní Rýn.

Po krátkém odpočinku vyráží se svými spolubojovníky v polovině prosince 1944 do belgických Arden na své nejtěžší tažení. Výsadkáři mají posílit obranu americké posádky městečka Bastogne a nepustit přes něj jednotky německé 5. tankové armády. Do mrazivých lesů a německého obklíčení přitom nastupují bez hlavního velitele, munice, potravin a dalších zásob a mnozí v letních uniformách. Denně jsou vystaveni dělostřeleckému ostřelování a útokům pěchoty i tanků. Ztráty narůtají každým dnem a 14. ledna je raněn i Lester. Šrapnel mu prorazí lopatku, vnikne do těla a propíchne plíci. Tímto dnem tak končí jeho bojová kariéra. K rotě E se vrací až po německé kapitulaci.

Krátce působí u vojenské policie v Belgii. Poté se vrací zpět do Spojených států. Doma ale dlouho nevydrží a následně se stává příslušníkem tzv. Finančního sboru. Jeho úkolem je po Francii, Belgii a Nizozemsku dopravovat americkým vojákům žold. Poté co je sbor přeložen do Německa je však degradován. Důvodem je jistá mladá dívka z Paříže, která Lestera ve městě lásky prý učila tanec a jistě i jiné věci. Kvůli tomuto románku Lester k jednotce dorazí až za 30 dní. Podle jeho slov to ale "stálo za to." Později slouží jako člen ostrahy spandavské věznice.

Po válce zůstane v Evropě. V roce 1947 se žení se ženou jménem Anna se kterou zplodí tři děti. Z Berlína sužovaného sovětskou blokádou se novomanželé dostanou na svatební cestu stylově, na palubě Douglasu C-47 dopravujícího do Berlína uhlí. Lester později vzpomínal, že to bylo první letadlo ve kterém přistál, ze všech ostatních přetím vždy vyskočil. Jelikož je vynikajícím plavcem, 6 let dokonce působí jako trenér berlínského plaveckému týmu. Právě pro své vynikající plavecké a záchranářské schopnosti se stává instruktorem vodních záchranářů. Vede výcvik prakticky po celém světě, včetně toho u amerických speciálních jednotek ve Fort Braggu. S 501. speciální skupinou odjíždí do Koreje. V roce 1958 je převelen do Japonska. Po 20 letech služby, si v roce 1963 řekl, že už toho bylo dost a možná i proto, že se mu narodil syn, z armády odchází.

Pro své 18leté zkušenosti vodního zachránaře mu je v rámci amerického Červeného kříže nabídnuta funce jakéhosi ředitele 22 záchranářských škol ve třech amerických státech ( Maine, New Hampshire a Vermont ). Zodpovídá za výcvik nováčků zachranářů i školení instruktorů. Do důchodu odchází v roce 1991. I přes dvě operace kolenních kloubů zůstává aktivním sportovem, např. až do svých 77 let plave třikrát týdně. Lester Anthony Hashey umírá 11. prosince 2002 v domovském Scarbourghu. Nyní odpočívá na hřbitově veteránů ve Springvale ve státě Maine.