Donald George Malarkey – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Donald George Malarkey 31. 7. 1921 - 30. 9. 2017

Donald se narodil v červenci 1921 v Astorii ve státě Oregon. V Astorii vystuduje střední školu a poté pracuje jako lodník na řece Columbia. Kromě toho je dobrovolným hasičem, dokonce se podílí na likvidaci obřího lesního požáru, kterému padnou za oběť tisíce hektarů oregonských lesů. Když 7. prosince 1941 zaútočí námořní a letecké síly císařského Japonska na základnu americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru, je Malarkey právě v prvním semestru na oregonské univerzitě.

Jeho reakcí je přihláška k jednotkám námořních Raiders, zde je však odmítnut pro problémy se zuby, ani do řad letectva není přijat, tentokrát jsou důvodem jeho poměrně chabé znalosti matematiky, což poměrně překvapí pro jeho pozdější úspěšné studium ekonomiky. V časopise Time si následně přečte o nové zbrani americké armády – výsadkové pěchotě, která je prezentována jako elitní složka, v jejíž řadách slouží jen ti nejlepší, a proto se v červenci 1942 Donald Malarkey ve věku 21 let hlásí právě k výsadkovému vojsku. Donald je přijat a dostává povolávací rozkaz hlásit se v pověstném výcvikovém táboře Toccoa v Georgii. Zde je zařazen do roty E 2. praporu 506. výsadkového pluku tvořící se 101. výsadkové divize. Absolvuje zde nesmírně tvrdý výcvik a to i díky prvnímu veliteli roty E Herbertu Sobelovi. Nicméně na jeho konci si s hrdostí může na uniformu připevnit výsadkářská křidélka.

Následuje přesun do Velké Británie a další kolo úmorného výcviku, pochodových cvičení, orientací v terénu, simulované boje atd. V den D 6. června 1944 vyskočí s dalšími tisíci americkými a britskými výsadkáři z letounu jako předvoj mohutné spojenecké invazní armády. Během Nejdelšího dne se pod velením Richarda Winterse, jenž se stal novým dočasným velitelem roty E, zúčastní slavného přepadu německé baterie čtyř polních houfnic ráže 105 mm u Brécourt Manor, ostřelujících americké pěšáky vyloďujících se na pláži Utah. Za úspěšné splnění úkolu je po akci dekorován Bronzovou hvězdou. Malarkey stráví v boji o Normandii celkem 23 dní. Po zabezpečení předmostí a dalších těžkých bojů, např. se 17. divizí tankových granátníků SS Götz von Berlichingen a německými výsadkáři o silniční křižovatku Carentan, je Donald se svými spolubojovníky stažen do Velké Británie k odpočinku a doplnění, Křičící orli totiž v Normandii utrpěli těžké ztráty.

17. září 1944 absolvuje nyní již seržant Malarkey druhý bojový seskok, tentokráte se v rámci operace Market - Garden snáší na území okupovaného Nizozemska. Operace končí neúspěchem a těžkými ztrátami poté, co jsou v Arnhemu a okolí obklíčeni a poraženi Rudí ďáblové z 1. britské výsadkové divize, kteří statečně odolávají mohutné přesile tankového sboru SS. Většina z nich se již nedočká příjezdu jednotek XXX. britského sboru. Donald Malarkey a 101. výsadková budou v Nizozemsku nasazeni v okolí města Eindhoven po dobu téměř 80 dnů.

Po dalších velkých ztrátách je nečeká žádný oddech, ale nasazení do obranných bojů v belgickém Bastogne a v okolních lesích. Bez patřičných zásob, těžkých zbraní, mnozí v letních uniformách, obsazují příslušníci 101. výsadkové divize, tedy i Donald Malarkey zákopy a díry v zasněžené a zmrzlé Belgii. Jednotky německé 5. tankové armády generála Hasso von Manteuffela Bastogne neprodyšně obklíčí a systematicky zasypávají obránce dělostřeleckou a minometnou palbou. Američané zde čelí nejen Němcům, ale i mrazivému počasí, které si v podobě nachlazení a nemocí zákopové nohy, vybírá krutou daň. Rota E zde ztrácí mnohé své původní příslušníky, kteří jsou zabiti, nebo těžce raněni. Zkušený poddůstojník Malarkey má však štěstí. Následně se podílí na protiútoku amerických jednotek na městečko Foy. V Ardenách stráví v první linii dalších 39 dní. Ani po prolomení obklíčení si se svými kamarády příliš neodpočine. Následuje nasazení v Haguenau a v Porýní, kde stráví další měsíc. Donald, který nikdy neutrpí vážnější zranění, se tak stane v rámci roty E rekordmanem co do počtu dnů jdoucích po sobě strávených na frontě.

Po skončení války se v roce 1946 vrací dokončit studium na oregonské univerzitě. Vystuduje ekonomiku a získá titul bakaláře v oboru podnikání. 19. června 1948 se žení s Irene Moorovou, se kterou zplodí syna a tři dcery. Následně pracuje jako manažer společnosti Lovell Auto Company v Astorii. Od roku 1954 je realitním makléřem v Portlandu. V roce 1987 je Donald Malarkey představen Stephenovi Ambroseovi, kterého o dva roky později spolu s dalšími bývalými příslušníky roty E následuje do Evropy na místa svého válečného působení. Právě jeho vzpomínky a vzpomínky dalších paragánů se stávají základem pro Ambroseovu knihu Band of Brothers ( Bratrstvo neohrožených ), která poprvé vychází v roce 1992. Donalda prakticky celý život straší hrůzy které během války viděl a podle svých slov se jich zbavuje až se vznikem slavného seriálu, který mu pomohl se vyrovnat s minulostí. V roce 2006 slavnému výsadkáři umírá milované žena Iren na rakovinu prsu. Donald v té době často navštěvuje po vojenských nemocnicích v Evropě i Iráku zraněné americké vojáky. Po smrti seržanta Paula Rogerse 16. března 2015, se stává nejstarším žijícím příslušníkem roty E. Donald George Malarkey umírá 30. září 2017 ve věku 96 let.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.         admin \ archiv aktualizací \ o webu \ kontakt