Alex Penkala se narodil polským imigrantům Mary a Johnovi Penkalovým 30. srpna 1924 ve městečku South Bend ve státě Indiana jako 10. ze 13 dětí. Maminka Mary umírá roku 1928 při porodu posledního dítěte. Alex je tak vychováván svými staršími sourozenci. Na střední škole patří k talentovaným hráčům basketbalu, jeho školní tým dokonce vyhraje krajské mistrovství. Po škole začíná Penkala pracovat jako kuchař.

27. února 1942 narukuje v Ohiu do řad americké armády. Po absolvování základního výcviku se pro svou předchozí pracovní pozici stává armádním kuchařem. Poté, co si přečte o nových jednotkách americké armády - výsadkové pěchotě, se dobrovolně hlásí do jejích řad. Je přijat a odeslán do tábora Toccoa v Georgii. Zde se stává členem obsluhy minometů ráže 60 mm v rotě E 2. praporu 506. výsadkového pluku 101. výsadkové divize. Spřátelí se zde s Warrenem Muckem se kterým, aniž by to oba věděli, spojí zbytek svého krátkého života.

Po dokončení náročného výsadkářského výcviku se Alex Penkala v červnu 1943 lodním transportem přesouvá se 101. výsadkovou divizí do Velké Británie. Orli se vyloďují v Liverpoolu. Po dobu jednoročního působení na britských ostrovech se jejich novým domovem stává anglický Aldbourne. V noci z 5. na 6. června 1944 nastupují Alex a jeho spolubojovníci do dopravních letounů na letišti RAF Upottery a vydávají se na své první tažení v Evropě. Seskakují do Němci okupované Normandie. Penkala se zde zúčastní krvavých bojů např. v Carentanu. V červenci je se zbytkem orlů stažen zpět do Británie k odpočinku a doplnění stavů.

17. září 1944 si připisuje svůj druhý bojový seskok. V Nizozemsku se v rámci operace Market – Garden zúčastní osvobození Eindhovenu a obsazení mostů v Sonu a Veghelu severně od Eindhovenu. Tamní mosty jsou životně důležité pro rychlý postup obrněných formací XXX. britského sboru generálporučíka Briana Horrockse, postupujícího k hlavnímu cíli operace, k dálničnímu mostu přes Rýn v Arnhemu. Jeho obsazení a udržení do příjezdu spojeneckých tanků dostávají na starosti britští Rudí ďáblové, příslušníci 1. výsadkové divize. Střední úsek operačního prostoru v Nijmegenu je svěřen mužům z americké 82. výsadkové divize. Celá operace spočívající na momentu překvapení a rychlosti však, i přes počáteční úspěchy, nakonec končí spojeneckou porážkou a těžkými ztrátami. Alex Penkala se zúčastní těžkých bojů v Nizozemí až do října 1944 a přežije je bez sebemenšího škrábnutí.

Po kratičkém odpočinku v Mourmelonu-le-Grand v severovýchodní Francii, je 101. výsadková divize převelena do Belgie. Zastavit německou protiofenzívu Wacht am Rhein mají orli ve městečku Bastogne a jeho okolí. Dorazí tam po jednodenní rychlé jízdě 17. prosince 1944 a rychle začnou obsazovat určené pozice. Rota E tak činí severovýchodně od Bastogne, na dohled městečka Foy. Němečtí dělostřelci jsou však na americké pozice dobře zastřílení a zasypávají výsadkáře intenzivní palbou. Obzvlášť začátek ledna 1945 se stane jedním z nejčernějších období roty E, která utrpí značné ztráty. Těžce raněni, nebo zabiti budou i mnozí veteráni z Toccoa. Jeden z mnoha německých dělostřeleckých granátů nachází svůj cíl i 10. ledna, kdy přímým zásahem trefí okop Warrena Mucka a 20letého Alexe. Oba jsou výbuchem zcela roztrháni. Ostatky Alexe Penkaly byly později pohřbeny na americkém válečném hřbitově v lucemburském Hammu.