Základní technické údaje: Třída RO – 100

Výtlak: 601 t na hladině a 782 t pod hladinou, rozměry: délka 60,90 m, šířka 6,10 m, ponor 3,50 m, pohon: na hladině diesely o výkonu 1 100 bhp ( 820 kW ) a pod hladinou elektromotor o výkonu 760 HP ( 570 kW ), dva hřídele, rychlost: na hladině 14 uzlů, pod hladinou 8 uzlů, dosah: na hladině 6 500 km při rychlosti 12 uzlů a pod hladinou 110 km při rychlosti 3 uzlů, výzbroj: jedno 76 mm dělo ( často bez ) a čtyři 533 mm torpédomety ( všechny na přídi s osmi torpédy, posádka: 38 důstojníků a mužů

Malé a střední ponorky nesly v císařském japonském námořnictvu označení RO, odpovídající západní kategorii B. V případě třídy RO – 100 se používal také název Kaišó nebo Typ KS, což znamená malý. Původně byly konstruovány jako plavidla s omezeným dosahem pro použití ve vodách kolem japonských ostrovů, proto také mohla být hloubka ponoru pouhých 75 m. Použití těchto člunů však zahrnovalo také ochranu početných nově získaných ostrovů, které měly bránit vzdálené hranice nové říše. Protože ty však byly často obklopeny hlubokými vodami, ocitly se čluny RO – 100 v nevýhodě. Slabý sonarový odraz nemohl vyvážit jejich špatné plavební vlastnosti pod hladinou a všech 18 jednotek této třídy bylo potopeno, z toho příznačně jen dvě letouny. To, že jedna z nich byla potopena u pobřeží Východní Indie, vypovídá spíše o vytrvalosti posádky. Nicméně pět z nich zničil při různých příležitostech americký doprovodný torpédoborec USS England.

Konstrukčně šlo o podstatně přepracovanou zmenšeninu starší třídy RO – 33, velikostí a možnostmi zhruba odpovídající britské U – třídě. Tyto čluny se nehodily k útokům na válečné lodě, které měly být jejich prvořadým cílem, ale mohly být účinně nasazeny proti obchodním lodím. Japonské ponorkové velitelství však prokázalo nedostatek představivosti a pružnosti, kterým se vyznačovalo po celou dobu války a který byl hlavní příčinou slabých výsledků.

Všech 18 jednotek této třídy bylo objednáno před válkou, ale dokončovaly se až do roku 1944. Devět dalších navrhovaných člunů bylo stornováno. Souběžný typ kategorie RO, třída RO – 35 ( Kaičú nebo Typ K6 ) byl větší a představoval poslední ponorky střední velikosti, stavěné pro císařské japonské námořnictvo. Z 18 dokončených jednotek pouze jediná přečkala válku, když byly nehledě na lepší schopnosti používány k defenzivním úkolům. Obě třídy RO – 35 a RO – 100 si spolu připsaly čtyři menší válečné lodě a šest potopených obchodních lodí, což je katastrofálně špatná bilance a vedlo to také ke zrušení dalších 60 jednotek třídy RO – 35.