Michael Witmann byl jedním z nejúspěšnějších tankových velitelů 2. světové války. Narodil se ve Vogenthalu v Horním Palatinátu v roce 1914. Vstoupil do pluku ( později divize ) Leibstandarte SS Adolf Hitler a u této jednotky zůstal až do své smrti. Zúčastnil se bojů jak v Polsku, tak Francii, Řecku, v Sovětském svazu a nakonec v létě 1944 znovu ve Francii. Počátkem roku 1943 převzal Witmann na východní frontě svůj první těžký tank PzKpfw VI Tiger. Tajemství jeho úspěchu byla trpělivost a pevné nervy. Dokázal si počkat na to, až se vyhlédnutá oběť co nejvíce přiblíží. Po skončení neúspěšné německé ofenzívy u Kurska v červenci 1943 měl na svém kontě 38 zničených nepřátelských tanků a 45 dělostřeleckých zbraní. Jako velitel čety na východní frontě byl vyznamenán Rytířským křížem Železného kříže. Na východní frontě Witmann zaznamenal většinu svých úspěchů.

Dva týdny po svém vyznamenání Rytířským křížem k němu převzal Dubové ratolesti a stal se tak 380. laureátem tohoto vyznamenání. V den spojeneckého vylodění v Normandii ( 6. června 1944 ) 1. tankový sbor SS, k němuž patřila i Witmannova 1. tanková divize SS Leibstandarte SS Adolf Hitler, rychle vyrazil vstříc invazním silám. Během mohutných protiútoků proti Spojencům v oblasti Caen a Villers – Bocage Witmann se svou posádku dosáhl takřka neuvěřitelných výsledků. Witmann využil bezstarostnosti, s jakou se přesunovala jedna britská jednotka, na pomoc si přizval další Tigery a během jediné akce, při níž nejprve zlikvidoval poslední a první vozidlo kolony, aby zabránil ostatním v pohybu, zdecimoval veškeré její tanky a řadu dalších transportérů a vozidel.

Za své bojové výkony obdržel jako 71. voják k Rytířskému kříži i Meče. V té době jeho bilance činila 138 zničených tanků a 132 dalších vozidel. Michael Witmann zahynul i se svou posádkou 8. srpna 1944 poté, co jeho tank zasáhla střela vypálená spojeneckým středním tankem M4 Sherman Firefly se 17liberním kanonem, poblíž Gaumesnilu na jih od Caen.