Job-Wilhelm Georg Erwin von Witzleben, Polní maršál – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Polní maršál Job – Wilhelm Georg Erwin von Witzleben 4. 12. 1881 – 8. 8. 1944

Polní maršál von Witzleben.jpg

Von Witzleben se narodil roku 1881 v Bresalu, dnešní Wroclav v Polsku. Již v roce 1934 tehdejší generálmajor von Witzleben, potomek staré pruské šlechtické a důstojnické rodiny, zaujal negativní stanovisko k nacistickému režimu. Spolu s kolegy generály Mansteinem, Leebem a Rundstdtem požadoval vyšetření vražd Kurta von Schleichera a Ferdinanda von Bredowa během Noci dlouhých nožů z 30. června 1934. Navíc si později dovolil kritizovat Hitlerovu perzekuci generála von Fritsche. V letech 1935 – 1938 působil jako velitel berlínského vojenského okruhu a od roku 1938 velitel Armádní skupiny 2 ve Frankfurtu na Odrou. Zároveň pilně pokračoval v účasti na spiknutích důstojníků směřujících k Hitlerovu svržení se skupinami generálů Ludwiga Becka a von Hammerstein – Equorda. Ani jeden z těchto záměrů však neuspěl.

V září 1939 převzal již jako generálplukovník velení 1. armády umístěné na západě a při útoku na Západ 10. května 1940 patřila jeho armáda do Armádní skupiny C. Dne 14. května prorazila Maginotovu linii a přinutila ke kapitulaci několik francouzských divizí. O pět dnů později byl von Witzleben povýšen na generála polního maršála. V roce1942 však odešel do výslužby, údajně ze zdravotních důvodů. Některé prameny tvrdí, že byl donucen rezignovat, když kritizoval režim po zahájení operace Barbarossa.

V rámci přípravy státního převratu ( operace Valkýra ) v roce 1944 počítali spiklenci kolem hraběte Stauffrnberga, že zatímco se generálplukovník Beck stane dočasnou hlavou státu a generálplukovník Höpner velitelem Záložní armády, převezme polní maršál von Witzleben velení Wehrmachtu jako celku. V den atentátu 20. července 1944 se však Witzleben dostavil na vrchní velitelství Wehrmachtu až v osm hodin večer, kdy bylo jasné, že celá akce zkrachovala. Vztekle prohlásil, že to bylo zfušováno a po 45 minutách se vrátil na velitelství pozemní armády a odtud na venkov na svůj statek, kde byl následujícího dne zatčen. Pak jej čestný soud v čele s polním maršálem Keitelem bez ceremonií vyloučil z armády a předal civilnímu soudu, aby jím byl souzen místo vojenským.

„Můžete nás předat katovi, ale do tří měsíců znechucený lid přijde soudit vás a zaživa vás povleče blátem v ulicích!“ To byla poslední slova předsedovi lidového soudu Ronaldu Freislerovi. Na tom, aby jeden z prvních popravených spiklenců proti Hitlerovi, nakonec se jejich počet přiblížil k 5 000, před smrtí co nejvíce trpěl, si dali ve sklepení věznice v Plötzensee opravdu záležet. Dvaašedesátiletého polního maršála pověsili polonahého na klouzavou smyčku a pomalu jej vytahovali na řeznický hák přesně podle Hitlerova příkazu, aby ho uškrtili pokud možno co nejpomaleji. Esesáci to celé nafilmovali a po rychlém vyvolání se téhož večera vůdce se svými hosty kochal smrtí první várky spiklenců. Všechny to tak nadchlo, že si film dali promítnout několikrát za sebou.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt