Dušan Simovič se narodil v roce 1882 v Bělehradě. V době německé invaze v roce 1941 byl v čele jugoslávské vlády. Byl zapřisáhlým srbským nacionalistou s protiněmeckými sklony, který se v roce 1939 stal náčelníkem generálního štábu armády a posléze v roce 1940 náčelníkem štábu jugoslávského letectva. Od prosince 1940 vystupoval jako hlavní odpůrce dohody s nacistickým Německem a byl v opozici proti bezmocné jugoslávské vládě, v jejímž čele stál tehdy regent, princ Pavel. Spojenci na Simoviče naléhali, aby zaútočil na Italy v Albánii a Němci naopak žádali, aby se připojil k trojstranné dohodě.

V únoru 1941 uspíšila krizi Hitlerova žádost, aby mohl přes Jugoslávii dovážet válečný materiál. Simovič Pavla otevřeně varoval, že s takovými ústupky Hitlerovi nebudou Jugoslávci souhlasit. Vláda přesto podepsala s Osou 25. března 1941 tajnou dohodu. Po zdařilém a nekrvavém převratu stanul Simovič o dva dny později v čele vlády a za krále prohlásil Petra II. Spojenci okamžitě přislíbili Simovičovi pomoc a podpořili snahu o vstup Jugoslávie do války.

Simovič se však chtěl soustředit na domácí problémy a udržet politiku přísné neutrality, aby si neznepřátelil Hitlera. Naproti tomu Adolf Hitler se ihned poté, co obdržel zprávu o převratu, rozhodl pro invazi a odložil plán Barbarossa, aby mohl do Jugoslávie poslat 6. dubna 1941 armádu o síle 24 divizí, z nichž byly 4 tankové a na 1 000 letadel. Stalo se tak dva dny poté, co Winston Churchill na Simoviče osobně apeloval, aby se připravil na obranu. Dne 13. dubna padl do rukou průzkumné jednotky SS Bělehrad, vláda odstoupila 17. dubna a o tři dny později 20. dubna ustal veškerý odpor. Simovič uprchl společně s králem Petrem II. do Řecka a až do své rezignace v roce 1942 působil jako premiér exilové vlády v Londýně. Král Petr ho sice jmenoval hlavou poválečné vlády, s tím však nesouhlasil Tito. V květnu 1945 odešel Simovič do ústraní. Generál Dušan Simovič zemřel v roce 1962 v Bělehradě.