Patton se narodil roku 1885 v San Gabrielu v Californii. Nesporně patří k nejnadanějším, nejspornějším i nejzajímavějším osobnostem 2. světové války, nejen proto, že na něho jako na osvoboditele od německé okupace vděčně vzpomínají generace Plzeňanů i obyvatel většiny západních Čech. Patton se již za 1. světové války seznámil s možnostmi, jaké moderní válce nabízejí tanky a stal se spolu s pozdějším generálem Eisenhowerem předním propagátorem jejich využití v armádě Spojených států. Za 2. světové války v době severoafrického tažení pak 6. března 1943 nastoupil na místo odvolaného generála Fredendalla, velitele II. sboru Spojených států a stal se generálporučíkem. V bitvách v Tunisku prokázal své vysoké velitelské schopnosti. Potom velel 7. armádě Spojených států při invazi na Sicílii, kde rychlým manévrem svých obrněných jednotek dobyl Palermo.

Jeho kariéru však zde málem předčasně ukončil incident, k němuž došlo 3. srpna 1943 ve vojenské nemocnici. Patton dal facku jednomu vojákovi, který řekl, že se bojí dělostřelby, Patton ho označil ho za zbabělce a přikázal, aby se vrátil k jednotce. Později se zjistilo, že onen voják trpěl malárií. Eisenhower, jenž byl Pattonův nadřízený, mu přikázal, aby se omluvil. Média sice požadovala jeho postavení před válečný soud a propuštění ze služby, Eisenhower se však po konzultaci s Georgem Marshallem rozhodl ponechat jej na evropském válčišti.

Následujících deset měsíců sice Patton nesloužil, ovšem spojenecké tajné služby, hlavně britská MI6, využily jeho pověsti při rozsáhlé dezinformační operaci Fortitude. Patton byl prezentován jako velitel nastávající invaze do Evropy. Nakonec na jaře 1944 vystupoval ve Velké Británii jako velitel neexistující invazní armády FUSAG. Vyvrcholením tohoto Pattonova angažmá bylo, když na recepci v londýnském hotelu Ritz tři dny před dnem D ( 6. června ) hlasitě zavolal na Eisenhowera, aby to všichni slyšeli: „ Tak nashle v Calais!“. Britská odposlechová služba potvrdila, že bezprostředně poté nastaly hromadné přesuny německých jednotek z Normandie ke Calaiské úžině.

Vyvrcholením Pattonovy kariéry se stal dramatický pochod 3. armády Spojených států, jejíž velení převzal 1. srpna 1944, Evropou. Nejprve se 3. armáda zúčastnila likvidace kapsy u Falaise. Potom Patton použil vlastní německé taktiky bleskové války a postoupil během čtrnácti dní téměř o 100 kilometrů od Avranches do Argentanu. Jeho armáda se podílela na osvobození severní Francie. Během pochodu k Seině také prokázal schopnost využít spolupráce různých druhů zbraní. V zimě 1944 – 1945 úspěšně odrazil německý protiútok v Ardenském lese. Dne 22. března 1945 překročily jeho jednotky Rýn v Oppenheimu. V Porýní a Falci zajala 3. armáda 300 000 německých vojáků. Na začátku května 1945 dorazila Pattonova armáda k hranicím Československa. Patton byl 6. května po osvobození Plzně připraven obsadit také Prahu, ale Eisenhower mu pod silným tlakem Sovětů dal rozkaz, aby se zastavil na západ od města. Po kapitulaci Německa se stal guvernérem Bavorska.

V červnu 1945 se na kratší dobu vrátil do Spojených států. Dne 9. června 1945 byl spolu s generálem letectva Jamesem Doolittlem triumfálně přivítán 100 000 obyvateli Los Angeles v Californii. Patton těžce nesl, že nebyl po skončení války v Evropě přeložen do Tichomoří. Deprimován skutečností, že již nebude bojovat v žádné válce, se začal chovat podivně a vyslovoval názory, které uváděly jeho vojenské i politické nadřízené do značných rozpaků. Pattonova kontroverzní vystoupení byla v rozporu s oficiální americkou zahraniční politikou a v důsledku toho byl brzy odvolán z velení 3. armády a přeložen do 15. armády, jež byla ve skutečnosti papírovou institucí. Dne 9. prosince 1945 byl těžce zraněn při dopravní nehodě, když se jeho osobní Cadilac nedaleko Neckarstadtu čelně srazil s dvouapůltunovým vojenským nákladním automobilem. Byl převezen do nemocnice v Heidelbergu, kde 21. prosince 1945 zemřel na embolii.

Generál George Smith Patton je pochován na americkém vojenském hřbitově v Hammu v Lucembursku spolu s dalšími padlými 3. armády Spojených států. V San Gabriel v Californii, na hřbitově u Episkopálního chrámu Spasitele, kde byl pokřtěn a kde přijal biřmování, je na rodinné hrobce jeho symbolický hrob.