Admirál Fletcher se narodil roku 1885 v Marshaltownu v Iowě. V námořnictvu Spojených států sloužil 41 let, od roku 1906 do roku 1947 a zúčastnil se většiny jeho významných operací v první polovině 20. století. Byl synovcem admirála Franka Fridaye Fletchera. Na začátku války v Tichomoří měl za sebou řadu let služby v úřadu námořních operací a v několika velitelských funkcích různých druhů válečných lodí.

V lednu 1942 převzal Fletcher jako kontraadmirál velení Bojového svazu ( TF ) 17 letadlové lodi USS Yorktown. Přestože byl admirálem hladinových lodí, byl vybrán před služebně staršími důstojníky. Učil se velet leteckým operacím za pochodu. Jako méně zkušený velitel bojového svazu byl pod dohledem odborníků. V květnu 1942 velel Fletcher bojovým svazům během bitvy v Korálovém moři, což byla první námořní bitva letadlových lodí, které se nikdy nepřiblížily jedna druhé na dohled. Utkal se v ní s japonským admirálem Harou. Zároveň šlo o první bitvu 2. světové války, v níž bylo Císařské japonské námořnictvo poprvé poraženo a ztratilo velké hladinové válečné lodě.

V červnu 1942 byl Fletcher v bitvě u Midway taktickým velícím důstojníkem dvou bojových svazů, vlastního TF 17  u Yorktownu a TF 16 u letadlových lodí USS Enterprise a USS Hornet, jejíž velení od nemocného Halseye převzal admirál Spruance. Američané potopili japonské letadlové lodě – Akagi, Kagu, Sorjú a následně i Hirjú.

Při výsadku 1. divize námořní pěchoty na Tulagi a Guadalcanalu ve dnech 7. – 9. srpna 1942 velel viceadmirál Fletcher bojovému svazu TF 61. Třetího dne operace rozhodl o stažení svých lodí z oblasti, o níž se domníval, že by mohla být napadena japonskými letadly z pozemních základen. Jeho ústup byl podroben ostré kritice zejména ze strany námořní pěchoty. Tento spor je dnes obtížné soudit, ale zdá se, že obě strany měly pro svá stanoviska přesvědčivé argumenty. Nakonec neměl odchod Fletcherových sil pro americký výsadek příliš negativní důsledky. Na druhou stranu se však dosti nepříjemně odrazil v následné námořní bitvě u ostrova Savo 9. srpna 1942, v níž admirál Guniči Mikawa porazil kombinovanou australsko – americkou skupinu, aniž jí Fletcher, který mezitím v noci odplul příliš daleko, mohl pomoci. Když se druhý den ráno vrátil, bylo už pozdě.

V bitvě u Východních Šalamounových ostrovů zastavila Fletcherova flotila japonský pokus o další hromadný výsadek na Guadalcanalu. Američané potopili už šestou japonskou letadlovou loď – Ryjudžó, ztratili přitom 20 letadel, zatímco Japonci 70. Letadlová loď USS Enterprise byla třikrát zasažena pumami a USS Chitose téměř potopena. Japonci se museli během noční tmy vrátit k dílčím dodávkám menších skupin vojska a zásob na Guadalcanal na torpédoborcích, takzvaným Tokijským expresem. Ani tentokrát se Fletcher nevyhnul kritice, že nepronásledoval japonskou kombinovanou flotilu, když se stáhla z boje.

Poté co byla 31. srpna 1942 jeho vlajková loď USS Saratoga poškozena japonským torpédem a sám Fletcher lehce zraněn, dostal po osmi měsících nepřetržité služby krátkou dovolenou. Po uzdravení se již k bojovému nasazení nevrátil. Aby bylo uklidněno veřejné mínění obávající se útoku ze severu, byl Fletcher jmenován velitelem 13. námořního okrsku  Severozápadní námořní hranice. O rok později mu byla svěřena celá oblast severního Tichomoří. V této funkci zůstal až do konce války, kdy jeho oddíly obsadily severní Japonsko. Fletcherovou nespornou zásluhou bylo, že se mu podařilo zastavit silnější japonské námořnictvo v první fázi války v Tichomoří, v době, kdy Američané byli oslabeni prvními úspěšnými japonskými útoky. Bývá sice někdy kritizován za přehnanou opatrnost, patří však mezi ty americké vojevůdce, jejichž podíl na vítězství ve 2. světové válce byl mimořádně významný.