King se narodil roku 1878 v Lorain, Ohio. Byl nejstarším americkým námořním důstojníkem po admirálu Leahym a druhý admirál povýšený do nejvyšší pětihvězdičkové hodnosti, byl možná nejméně oblíbeným spojeneckým velitelem za 2. světové války. Patrně jen britský polní maršál Montgomery měl více nepřátel. King hodně pil, byl sukničkář a v práci se zdál neustále rozzlobený či otrávený. Jednou z jeho nejtypičtějších vlastností byla zásadní nenávist k Angličanům. Nesnášel také novináře.

V době kdy byly Spojené státy postupně stahovány do víru 2. světové války, se zdálo, že důstojnická kariéra tehdejšího viceadmirála Kinga se blíží ke svému závěru. Po téměř čtyřiceti letech, během nichž získala bohaté zkušenosti z mírové i válečné služby na nejrůznějších druzích válečných plavidel, byl 15. června 1939 přeložen do Všeobecné kanceláře, kde si vysocí důstojníci měli odsedět zbytek služby do odchodu do výslužby. V roce 1940 byl ale King jmenován velitelem Atlantické flotily Spojených států. Pak následovala další povýšení, až na konec v březnu 1942 nahradil Admirála Starka, jako velitel námořních operací.

King byl velice inteligentní a mimořádně nadaný, ale velmi kontroverzní velitel. Na druhé straně jeho úloha v bitvě o Guadalcanal mu získala mnoho obdivovatelů ve Spojených státech i v Austrálii a potvrdila jeho pověst organizačního génia. King ponechával operační velení důstojníkům, jako byl například admirál Nimitz, ale přispěl svým významným podílem k formulaci strategie přeskakování z ostrova na ostrov, která vedla k vítězství v Tichomoří. Zdá se, že řada jeho kontroverzních rozhodnutí, vyplývala z jeho přesvědčení, že americké zdroje je především využívat k porážce Japonska.

Není zcela jasné, jak King dospěl ke své anglofobii, ale je třeba vedle rozporů v otázce války v Atlantském oceánu zmínit i jeho zásadní odpor proti těm britským krokům za války, jež byly diktovány Churchillovou snahou po obnově a novém upevnění britského impéria na Blízkém, Středním i Dálném východě. Jeho postoje nakonec musel mírnit sám prezident Roosevelt. Protože se King ve svých funkcích náčelníka námořních operací, člena Výboru amerických spojených náčelníků štábů a anglo – amerického Výboru spojených náčelníků štábů podílel téměř po celou válku na řízení, plánování i správě války na moři, lze dost těžko vybrat jeden konkrétní moment, který by byl v jeho úloze za 2. světové války významnější než ostatní. Určitě není spravedlivé zapomínat na Kingovy zásluhy, protože beze sporu patří k plejádě vynikajících amerických vojevůdců.