Fjodor Tolbuchin se narodil v roce1894 v Andronikách v Jaroslavské oblasti. Tento sovětský důstojník velel v průběhu 2. světové války armádám, které postupně vytlačily německé jednotky z Krymu, Ukrajiny, Rumunska, Jugoslávie a Maďarska. Tolbuchin absolvoval v roce 1934 Frunzeho vojenskou akademii. Od července 1938 byl náčelníkem štábu Zakavkazského vojenského okruhu.

Od začátku německo – sovětské války do roku 1942, byl postupně náčelníkem Zakavkazského, Kavkazského a Krymského frontu. Od května do července 1942 byl zástupcem velitele Stalingradského vojenského okruhu. V období červenec 1942 až únor 1943 velel 57. armádě při obraně Stalingradu. V únoru a březnu 1943 velel 68. armádě. V roce 1943 dobyl jako velitel Jižního frontu, v jehož čele stál od března, řadu měst v ústí řeky Doněc. Od 20. října 1943 stál v čele 4. ukrajinského frontu. V dubnu 1944 vedl společně s Jeremenkem ofenzívu, při níž byl osvobozen Krym ( do 13. května ) a při níž bylo zajato na 67 000 Němců a Rumunů.

Dva dny na to ( 15. května 1944 ), byl Tolbuchin jmenován velitelem 3. ukrajinského frontu, kterému velel až do konce války. V srpnu 1944 měl společně s maršálem Malinovským k dispozici 38 divizí, s nimiž měli oba velitelé vyčistit Balkánský poloostrov. Společně porazili u Iasi – Kišiněva německou armádu o síle 200 000 mužů. Po tomto úspěchu byl Tolbuchin povýšen na maršála. Poté vyčistili Rumunsko, následně pokračoval Tolbuchin do Jugoslávie, kde společně s Titovými partyzány dobyl v říjnu 1944 Bělehrad. Poté zamířil na sever, v Maďarsku se opět spojil s Malinovským a připravoval se na zimní obléhání Budapešti. Na jaře vedl ofenzívu, které vytlačila ze západního Maďarska zpět do Rakouska 6. tankovou armádu SS. Po skončení války se stal nejvyšším velitelem v Bulharsku a Rumunsku. Maršál Fjodor Tolbuchin zemřel v roce 1949 v Moskvě.