Tadeusz Kutrzeba se narodil roku 1885 v Krakově. Syn důstojníka absolvoval rakouské vojenské školy a stal se ženijním důstojníkem. V letech 1913 – 1914 působil na ženijním velitelství v Sarajevu, kde byl přímým svědkem atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofiii Chotkovou. Za 1. světové války sloužil na východní a také na italské frontě, kde získal řadu vojenských zkušeností. Po obnovení samostatného polského státu v roce 1918 vstoupil do polské armády, v níž brzy zaujal místo předního vojenského odborníka a teoretika.

Kromě toho se zajímal také o vojenskou historii. V roce 1928 se stal velitelem Vysoké školy válečné, v níž se vzdělávali budoucí důstojníci polského generálního štábu a v březnu 1939 byl jmenován velitelem armády Poznaň. Po kapitulaci Varšavy v září 1939 strávil celou 2. světovou válku v německém zajetí. Po jejím skončení se zapojil do budování Institutu generála Wladyslawa Sikorského v Londýně, avšak dne 8. ledna 1947 generál Kutrzeba zemřel na nádorové onemocnění.