Novozélandský generál Freyberg se narodil roku 1889 v Richmondu v Anglii. Patřil k těm schopným, nápaditým a odvážným mužům, kteří byli několikrát za 2. světové války postaveni před situaci, kdy bylo od začátku jasné, že to neskončí dobře, ne však jejich vinou. Jeho nadřízení, podobně jako britské vrcholné státní orgány a nakonec i široká veřejnost, to správně pochopili a Freyberg zůstává dodnes uctíván jako novozélandský válečný hrdina.

Roku 1891 když byly Freybergovi dva roky, odstěhovali se jeho rodiče z Anglie na Nový Zéland. Tam prožil dětství a získal vzdělání na Wellingtonské koleji. V mládí byl výborným plavcem a v letech 1906 a 1910 získal první místo v mistrovství Nového Zélandu v plavání na 100 yardů. Původně byl dentistou, ale pokoušel se vstoupit na vojenskou dráhu, což se mu zprvu nedařilo. V roce 1914 byl v Mexiku, kde se dozvěděl o vypuknutí 1. světové války. Odjel do Velké Británie a vstoupil jako dobrovolník do Královského praporu námořní pěchoty. Zúčastnil se bojů v Nizozemsku a roku 1915 byl prvním vojákem, který se dostal na pevninu při vylodění britské armády v Dardanelách u Gallipoli, kam přímo doplaval. Později bojoval ve Francii a v roce 1917, ve svých sedmadvaceti letech, se stal nejmladším brigádním generálem britské armády a byl vyznamenán Vítězným křížem. V letech 1917 – 1918 velel 29. divizi. Za 1. světové války byl devětkrát raněn a jeho odvaha se stala legendou.

Zatímco v meziválečném období zastával vyšší štábní a velitelské funkce v Anglii, po vypuknutí 2. světové války byl jmenován v hodnosti generálmajora velitelem Novozélandských expedičních vojenských sil nasazených hlavně ve Středomoří. Po dosti zmateném ústupu britské armády z Řecka svěřila britská vláda Freybergovi velení spojeneckých sil během nešťastné bitvy o Krétu v květnu 1941. Freyberg dělal, co bylo v jeho silách, ale bylo zřejmé, že se pádu Kréty a ústupu do severní Afriky zabránit nedalo.

V dalším průběhu bojů velel 2. novozélandské divizi po celou dobu severoafrického tažení počínaje El – Alamejnem, kde se stal blízkým spolupracovníkem generála Montgomeryho. Novozélanďané pod jeho velením v sestavě britské armády dosáhli mnoha úspěchů a to jak v Africe, tak později v Itálii, kde koncem války osvobodili Padovu a Benátky a v posledních dnech války dorazili do Terstu, kde museli řešit napjatou situaci, která tam tehdy vznikla mezi západními Spojenci a Titovými partyzány.

Freyberg vynikal v plánování dílčích operací. Naopak jeho výsledky ve dvou případech, kdy velel na úrovní armádního sboru na Krétě a u Monte Casina, nebyly pokládány za příliš dobré. Freyberg vždy osobně pohrdal nebezpečím. Po celou válku věnoval velkou péči potřebám svých vojáků a byl mezi nimi velmi populární. Roku 1946 se stal generálním guvernérem Nového Zélandu. Tuto funkci zastával šest let a poté se vrátil do Velké Británie. V roce 1951 byl jmenován baronem z Wellingtonu a Munsteadu a hojně využíval svého práva zasedat ve Sněmovně lordů. Jeho smrt roku 1963 způsobily komplikace související s jedním z jeho četných válečných zranění.