Thierack se narodil v roce 1889 ve Wurzenu v Sasku. Původně byl státním zástupcem, poté se v roce 1926 dostal k vrchnímu zemskému soudu v Drážďanech a po vstupu do NSDAP v roce 1932 byl v následujícím roce jako vládní komisař pověřen řízením saského ministerstva spravedlnosti.

V roce 1935 se stal přísedícím říšského soudu a roku 1936 prezidentem národního tribunálu. V roce 1942 byl Adolfem Hitlerem jmenován říšským ministrem spravedlnosti. Ve srovnání s dr. Ronaldem Freislerem působil sice téměř umírněně, svůj hlavní úkol přesto spatřoval v tom, že válečné trestní právo bude překováno ve zbraň dostatečně vyhovující všem požadavkům na ně kladeným. V tom smyslu se velmi významně podílel na přeměně justice v nástroj teroru. Po skončení války spáchal Otto Thierack sebevraždu v zajateckém táboře Eselheide nedaleko Paderbornu v listopadu 1946.