Winston Churchill ( celým jménem Winston Leonard Spencer Churchill ), britský politik, ministerský předseda Velké Británie v letech 1940 –1945 a 1951 – 1955, laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1953 a jedna z nejvýznamnějších osobností světové politiky 20.  století, se narodil roku 1874 na zámku Blenheim jako potomek starého šlechtického rodu. Dětství prožil Churchill v irském Dublinu, vzdělání získal postupně na školách v Ascotu, Brightonu a Harrow. V roce 1893 pak Winston Spencer Churchill nastoupil jako kadet na vojenskou akademii v Sandhurstu ( absolvoval v roce 1894 ) – po absolvování akademie Churchill nastoupil jako poručík u husarů. V letech 1896 – 1899 působil Winston Churchill jako armádní důstojník u britských jednotek v Africe a Indii. V roce 1899 Winston Churchill armádu opustil a po neúspěšném vstupu do politiky ( účastnil se neúspěšně voleb do Dolní sněmovny ) se stal válečným dopisovatelem během búrské války v jižní Africe – tady byl zajat, nicméně podařilo se mu uprchnout a vzápětí nato byl opět povolán do armády, v jejíž řadách pak během búrské války bojoval. V roce 1900 se Winston Churchill o vstup do politiky pokusil znovu a tentokrát již úspěšně  – byl zvolen členem Dolní Sněmovny britského parlamentu za konzervativní stranu. V roce 1904 Winston Churchill z řad britských konzervativců odešel a stal se členem labouristické strany (  jejím členem byl až do roku 1924, kdy se opět vrátil mezi konzervativce ).

V roce 1908 se pak Winston Churchill poprvé stal členem britské vlády a to jako ministr obchodu ( v této funkci působil do roku 1910 ), v letech 1910 – 1911 působil pak Churchill jako ministr vnitra a mezi lety 1911 – 1915 byl prvním lordem britské admirality. Po vypuknutí 1. světové války a neúspěchu britských vojsk při obraně Antverp a během dardanelské operace byl donucen funkci prvního lorda admirality opustit a stal se kancléřem lancasterského vévodství, zároveň se jako důstojník účastnil bojů 1. světové války ve Francii a v Belgii ( mimo jiné velel praporu ve Flandrech ). V roce 1916 se pak Winston Churchill navrátil do Dolní Sněmovny britského parlamentu, v letech 1917 – 1918 přitom působil jako ministr zbrojení a letectví ( na jeho popud byla britská armáda vyzbrojována tanky ), v lednu roku 1919, již po skončení 1. světové války se Churchill stal ministrem války. V letech 1921 – 1922 působil v britské vládě jako ministr kolonií – po porážce labouristů ve volbách na podzim roku 1922 pak z vlády odešel. Navrátil se do ní v roce 1924, nyní už jako opětovný člen konzervativní strany – stal se ministrem financí.

Během 30. let Winston Spencer Churchill ve vrcholné politice nepůsobil – z pozice opozičního politika nicméně ostře kritizoval nepřipravenost Velké Británie na hrozící válečný konflikt v Evropě a politiku ústupků vůči hitlerovskému Německu. Do nejvyšších státních funkcí se vrátil až s počátkem 2. světové války – 4. září, krátce po napadení Polska Německem . Churchill  byl jmenován prvním lordem admirality, po pádu Chamberlainova kabinetu se pak stal v květnu roku 1940 ministerským předsedou vlády národní koalice, zároveň zastával post ministra obrany.

Během války pak Winston Churchill patřil k nejdůležitějším osobnostem protiněmecké koalice – zároveň již za války varoval před politikou ústupků vůči Sovětskému svazu J. V. Stalina. Winston Churchill se za 2. světové války účastnil  těch rozhodujících mezinárodních konferencí, na kterých byl dohodnut postup vůči Německu – v roce 1941 spolupode­psal Atlantickou chartu a účastnil se konference ve Washingtonu, kde přišel s požadavkem soustředit vojenské síly za 2. světové války především proti Německu, jako britský ministerský předseda pak zastupoval Velkou Británii i na třech nejdůležitějších válečných konferencích tzv. „velké trojky“ ( Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie ) – v Teheránu roku 1943, v Jaltě na jaře roku 1945 a nakonec i v Postupimi ( též 1945 ).

Po skončení 2. světové války působil krátce jako předseda vlády konzervativců, po jejím pádu po volbách v červenci roku 1945 již nicméně tento post neobhájil a stal se vůdcem konzervativní opozice. V roce 1946 pak Winston Churchill vystoupil se svojí kritikou bývalé protihitlerovské koalice ( na konferenci v americkém Fultonu poprvé použil později tolik známé sousloví „železná opona“ ) – odsoudil politiku stalinistického Sovětského svazu a vyzval k vytvoření jednotného, protikomunistického bloku demokratických stá­tů. Po volbách v roce 1951 se vrátil do křesla předsedy vlády za konzervativní stranu ( předsedou vlády byl až do roku 1955 ), zároveň v letech 1951 – 1952 působil jako ministr obrany. Na jaře roku 1953 Winstona Churchilla postihl vážný záchvat mozkové mrtvice, ve stejném roce se stal laureátem Nobelovy ceny za literaturu za své celoživotní historické a biografické dílo (  šestisvazkové „Dějiny2. světové války“ ). Z politiky odešel v roce 1955, zbytek života pak prožil, omezen následky mozkové mrtvice, v ústraní. Winston Spencer Churchill zemřel 24. ledna roku 1965.