Keith Park se narodil roku 1892 v Thames na Novém Zélandě. Pocházel ze skotské rodiny žijící na Novém Zélandě. Za 1. světové války sloužil v Novozélandském dělostřelectvu v Egyptě a při vylodění u Gallipoli. V roce 1915 byl přeložen ke Královskému dělostřelectvu do Francie. Zde byl v roce 1916 raněn a v důsledku toho klasifikován jako neschopen jízdy na koni. To mu umožnilo, aby se stal stíhacím letcem, který se do konce války vypracoval na letecké eso s dvaceti vítězstvími v leteckých soubojích. Byl sice dvakrát sestřelen, ale válku přežil a po ní zůstal sloužit v britském nově vytvořeném Královském letectvu ( RAF ), kde dosáhl do začátku 2. světové války hodnosti leteckého maršála. Na začátku 2. světové války jmenoval Hugh Dowding, velitel stíhacího letectva, Parka vrchním velitelem 11. skupiny, nejdůležitějšího útvaru v rámci Velitelství stíhacího letectva. Jeho úkolem bylo bránit jižní pobřeží Británie a jihovýchodní Anglie proti nepřátelským náletům, ale hlavně Londýn, který se měl v určitém stádiu války stát prvořadým cílem nacistické Luftwaffe.

Parkovým prvním velkým úkolem ve 2. světové válce byla organizace letecké ochrany spojenecké evakuace z Dunkerque na francouzském pobřeží ve dnech 26. května až 4. června 1940. Jak známo, Britské expediční síly a francouzská 1. armáda byly obklíčeny rychle postupujícími německými vojsky a během těchto dnů muselo být evakuováno na 350 000 vojáků přes Lamanšský průliv do Británie. Úkolem Parkových stíhaček bylo zachycovat německá letadla dříve, než by mohla zaútočit na vyčerpané spojenecké vojáky na plážích. Při této operaci pilotovali Parkovy stíhačky nepříliš zkušení letci, kteří museli pendlovat nad Lamanšským kanálem a svádět souboje často v situaci, kdy měli již téměř prázdnou nádrž pohonných hmot. Sám Park během operace Dynamo často vzlétal, aby prováděl osobní letecký průzkum a mohl svým pilotům určovat cíle.

Evakuace z Dunkerque však byla pouze příkladem úspěšného ústupu, při kterém navíc nebylo úplně jasné, zda Hitler úmyslně nedovolil Spojencům zachránit své vojáky, nebo zda šlo o chyby německého velení. Trvalou reputaci zachránce Británie si Sir Keith Park vysloužil svým obrovským úspěchem v bitvě o Británii. Když se Hitler přesvědčil, že Churchillova vláda s ním už v žádném případě vyjednávat nehodlá, spustil operaci Seelöwe. Podmínkou úspěšného vylodění v jižní a jihovýchodní Anglii bylo ovládnutí vzdušného prostoru. První fází operace tedy byly letecké nálety směřující ke zničení hlavních letišť, radarových stanic, přístavů a leteckých továren. V létě 1940 Luftwaffe zaútočila na Británii v kampani nazvané Blitz. Park řídil hodinu po hodině nezbytnou obranu. S použitím lepšího radarového systému Velitelství stíhačů a s pomocí Pozorovacího sboru sledoval pohyb přibližujících se německých letadel, aby bylo možno nepřítele včas zachytit. Když první vlna nesplnila svůj záměr a možná i vinou Göringovi uražené ješitnosti po prvním britském náletu na Berlín, velení Luftwaffe změnilo cíl náletů a přesměrovalo je na Londýn. To poskytlo Parkovým stíhačům potřebný oddech. Hitler nakonec operaci Seelöve odložil na neurčito a více se k ní už nevrátil. Sir Keith Park zemřel roku 1975 na Novém Zélandě.