Mountbatten se narodil roku 1900 ve Frogmore House ve Windsoru v Anglii. Podle rodinné tradice nastoupil již ve třinácti letech kariéru námořního důstojníka. V roce 1921 se stal pobočníkem Edwarda, prince z Walesu (budoucího krále Edwarda VIII.). Ve 30. letech velel v hodnosti kapitána torpédoborci a na začátku 2. světové války 5. torpédoborcové flotile. Jeho vlajková loď HMS Kelly byla známá svými četnými odvážnými akcemi, než byla v květnu 1941 v boji o Krétu potopena. V dubnu 1942 byl jmenován náčelníkem kombinovaných operací a o rok později vrchním velitelem spojeneckých sil v Jihovýchodní Asii. Přestože jeho jmenování vyvolalo kritiku obviňující krále z nepotismu, Lord Louis prokázal během tří let výkonu této své funkce schopnosti kompetentního vojevůdce. Úspěšně řídil tažení proti Japonsku, které vedlo k osvobození Barmy. Úzce spolupracoval s generálem Williamem Slimem, americkým generálem Wedemeyerem, zatímco při kontaktech s americkým generálem Joem Stilwellem a čínským Čankajškem byl nucen často uplatňovat své nemalé diplomatické schopnosti. Dne 12. září 1945 přijal v Singapuru formální kapitulaci japonské armády pod velením generála Seiširy.

Přestože je ve svém souhrnu bilance Mountbattenovy účasti ve 2. světové válce nesporně kladná, za zmínku stojí i některé momenty, kdy výsledek jeho velitelských rozhodnutí vyvolávaly kontroverzní názory. Mountbatten se ve funkci náčelníka kombinovaných operací osobně zasadil o schválení britského vyloděnu u Dieppe, přestože někteří vysocí představitelé britské armády usuzovali (například generál Montgomery), že od samého začátku bylo chybně naplánováno. Došlo při něm ke značně vysokým ztrátám dosahujícím tisíců padlých, nezvěstných a zajatých, z nichž většina byli Kanaďané. Mountbattenovo velení bylo přitom pokládáno za jednu z hlavních příčin neúspěchu a proto se stal zejména v Kanadě mimořádně nepopulárním. Jinou historkou, v níž Mountbatten v té době sehrál ústřední úlohu, byl tzv. projekt Habakkuk. Spočíval ve vynálezu látky pykrete ( směs ledu a celulózy ), z níž měla být postavena obří plovoucí letadlová základna uprostřed Atlantského oceánu k boji proti německým ponorkám. Mountbatten přesvědčil o užitečnosti projektu Churchilla a prosadil jeho vývoj až do úrovně stavby měřítkového modelu. Na projektu se zcela seriózně pracovalo téměř tři roky. Projekt byl nakonec zrušen, když se přišlo na to, že by obrovitý nosič letadel z pykretu příliš rychle roztál. Kromě toho měl i spoustu nevýhod, jako například obrovskou spotřebu celulózy, která by ohrozila výrobu papíru.

Mountbatten sloužil i po válce ve vysokých státních i vojenských funkcích. V roce 1947 jako poslední vicekrál v Britské Indii a v období 1947 – 1948 jako první britský generální guvernér Indie, v následujících letech (do roku 1959) pak zastával přední funkce v admiralitě a do roku 1965 byl vedoucí funkce britského obranného štábu. Od roku 1965 byl guvernérem a později tzv. lordem poručíkem ostrova Wight. Dne 27. srpna 1979 byl zavražděn spolu s dalšími osobami při bombovém atentátu spáchaném Irskou republikánskou armádou v severozápadním Irsku na své jachtě na moři poblíž vesnice Mullaghmore.