Základní technické údaje: Typ G5

Výtlak: 16 t, rozměry: délka 19,1 m , šířka 3,4 m, ponor 1,0 m, pohon: dva benzínové motor o výkonu 1 491 kW ( 2 000 bhp ), dva hřídele, dosah: kolem 370 km při rychlosti 48 uzlů, výzbroj: dvě 533 mm torpéda a dva 12,7 mm kulomety, posádka: 7 důstojníků a mužů

Na porevoluční sovětské námořnictvo působily silné tlaky ve směru vývoje mohutného a účinného loďstva pobřežních člunů. Loďstvo jako takové bylo odsunuto do role prostředku zabezpečení mořských křídel pozemních vojsk, považovaných za hlavní složku. Tato mořská křídla se pak nacházela vesměs v mělkých a členitých vodách, kde přicházely v úvahu jen malé vzdálenosti. Navíc úspěšné útoky britských člunů CMB v roce 1919 ukázaly možnosti dokonce i malého počtu podobných plavidel ve správných rukou a k dispozici bylo jako vzor několik vyřazených a poškozených člunů Thornycroft.

Z této výchozí pozice vyvinuli Sověti do roku 1928 celkem úspěšný 18m člun označený S4. Tehdejší nevalná sovětská technologie si vyžádala zástavbu amerických benzinových motorů, ale jejich spolehlivost spolu s dobře řešeným tvarem trupu umožnila dosažení velmi vysoké rychlosti, při zkouškách až 50 uzlů. Ta se ovšem podstatně snižovala při zatížení dvěma 457 mm torpédy nebo při jakémkoliv počasí mimo úplné bezvětří. Celkem bylo postaveno asi 60 člunů S4 a Sověti získali nezanedbatelné zkušenosti.

Carské námořnictvo bylo známo tendencí k zavádění novinek a ochotou přijímat nové myšlenky a tato politika vedla k nákupům dostupné technologie výroby trupů i strojů z Francie, Německa a Itálie. Na této základně vyvinuli Sověti 19m člun G5, stále silně ovlivněný britským CMB. Měl trup s lomenými žebry a na zádi dvě skluzavky pro vypouštění torpéd, jejichž ráže vzrostla na 533 mm. Pro tento člun vyráběli Sověti úspěšný benzínový motor, dostatečně spolehlivý a schopný dalšího vývoje. Chybou G5 bylo předčasné použití hliníkových slitin pro obšívku i kostru, takže jej trápily potíže s korozí. Z tohoto důvodu byly následující 21,6m čluny D3 dřevěné a lišily se také zařízením pro boční vypouštění torpéd. Během války sloužilo množství člunů G5 a D3, doplněných asi 200 čluny z USA a Velké Británie. Ve velkém počtu se vyráběly také obrněné čluny mnoha různých typů, poměrně pomalé, ale vyzbrojené děly v tankových věžích. Díky své palebné síle se osvědčily v pobřežních vodách i na řekách.