Základní technické údaje: Třída Akizuki

Výtlak: standardní 2 700 t, plný 3 700 t, rozměry: délka 134,12 m, šířka 11,6 m, ponor 4,11 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu 38 776 kW ( 52 000 shp ), dva hřídele, rychlost: 33 uzlů, dosah: 14 825 km při rychlosti 18 uzlů, výzbroj: čtyři zdvojená 100 mm děla a dvě zdvojená 25 mm protiletadlová děla, jeden čtyřhlavňový 610 mm torpédomet, posádka: 285 důstojníků a mužů

Lodě třídy Akizuki byly zdaleka největší japonské sériově vyráběné torpédoborce a původně byly zamýšleny jako protiletadlové doprovodné lodě, srovnatelné s křižníky britské třídy Dido či americké Atlanta. V tomto srovnání nabízely levnější řešení daného problému. Volba 100 mm děla byla asi lepší než 133,4 mm či 127 mm zbraní západních lodí, které měly podstatně menší kadenci, i když neklidný trup torpédoborce musel snižovat jejich účinnost při protiletadlové palbě ve srovnání s křižníkem. Byly to jediné osmidělové torpédoborce v japonském loďstvu a čtyřhlavňový torpédomet vypadá, jako by byl doplněn dodatečně.

Přestože byly konstruovány velmi účelně, také Japonci podcenili pustošivý účinek rozhodného vzdušného útoku a původně nesly lodě jen čtyři lehká samočinná děla standardní ráže 25 mm. Válečné zkušenosti vedly k přidávání dalších při každé vhodné příležitosti, takže koncem 2. světové války nesly zbývající lodě ( šest jich bylo potopeno ) až 50 takových zbraní. Lodě této třídy byly spuštěny na vodu v letech 1941 – 1944 a bylo jich celkem dvanáct.

Nejjasnějším rozpoznávacím znakem této třídy byl členitý plášť jediného komínu. Svedení všech kouřovodů jej dovolilo umístit dost daleko za můstkem, aby nerušil kouřem a neomezoval viditelnost a současně dost daleko vpředu, aby umožnil instalaci dalších plošin s protiletadlovými zbraněmi v obvyklém místě druhého komína. Typickým znakem předchozích tříd byly mimořádně lehké stěžně, ale třída Akizuki dostala mezi prvními zesílený stěžeň, který nesl nemalou zátěž antény přehledového radaru typu 22. Rozměry trupu spolu s poměrně lehkou dělovou výzbrojí a nemnoha torpédy dovolovaly větší zátěž, než bylo u japonských torpédoborců běžné. Jedním z důsledků byl značný počet nesených hlubinných pum. V plánu bylo ještě bezmála 40 dalších lodí dvou zdokonalenějších tříd, ty však už nebyly dokončeny.