Třída Castle – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Třída Castle

Základní technické údaje: Třída Castle

Výtlak: standardní 1 060 t, rozměry: délka 76,8 m, šířka 11,2 m, ponor 3,05 m, pohon: jeden 4válcový trojčinný parní stroj o výkonu 2 200 kW ( 2 950 shp ), jeden hřídel, rychlost: 16,5 uzlu, dosah: 6 910 km při rychlosti 15 uzlů, výzbroj: jedno 101,6 mm univerzální dělo, dvoje zdvojená a šest jednohlavňových 20 mm protiletadlových děl, jeden vrhač Squid a hlubinné pumy, posádka: 120 důstojníků a mužů

Třída Castle.jpg

Poslední Flowery byly spuštěny na vodu počátkem roku 1942. V té době už korvety dosáhly konečné stádium vývoje a jejich omezení při působení v severní Atlantiku si vynutilo vznik skutečné fregaty. Zůstala však řada menších loděnic zapojených do programu Flower, které by fyzicky nezvládly stavbu větší fregaty. Aby byly využity, vznikla opět v loděnici Smiths Dock, rodiště Flowerů, konstrukce velké korvety, s délkou asi uprostřed mezi typy Flower a River. Lodě nové třídy Castle, pojmenované po britských hradech a zámcích, využívaly všechny zkušenosti svých předchůdců a pozoruhodně se jim podobaly. Trup měl opět líbivé tvary, přestože byl konstruován pro hromadnou výrobu s množstvím svařovaných spojů. To se projevilo jako drobné nepravidelnosti opasnice a příďová a záďová sekce měly stálý sklon boku místo dřívější oblé křivky. Široké ploché zrcadlo usnadňovalo výrobu a poskytovalo množství prostoru na zádi. V letech 1943 – 1944 bylo spuštěno na vodu 44 jednotek, dalších 38 bylo stornováno.

Lodě třídy Castle se díky většímu trupu pyšnily stejně širokým a prostorným můstkem jako fregaty, spolu s masivním mřížovým stěžněm, nesoucím nemalou hmotnost tehdejšího radaru. Velkým pokrokem byla instalace protiponorkového vrhače Squid, příliš těžkého pro dodatečnou instalaci na Flowerech či Riverech. Ten byl umístěn na úrovni 01 před můstkem a před ním stálo na pódiu 101,6 mm dělo nového vzoru. Výhodou vrhačů byla jejich schopnost vrhnout tři těžké pumy do prostoru ponořeného cíle až 500 m před přídí za nepřerušeného sonarového kontaktu. Protože si lodě ponechaly osvědčený parní stroj, nemohly se jejich výkony měřit s fregatami a hlavní uplatnění našly nikoli v přímém doprovodu konvojů, ale v doprovodných skupinách, složených z lodí stejného typu. Ty se ve větším počtu vytvářely ke konci války. Všechny působily u britských základen, s výjimkou dvanácti lodí u Royal Canadian Navy a jedné přenechané Norům.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt