Základní technické údaje: Heinkel He 59B – 2

Typ: čtyřmístný námořní průzkumný a záchranný plovákový letoun, pohonná jednotka: dva 12válcové pístové motory BMW VI 6,0ZU o výkonu 492 kW ( 660 koní ), výkony: max. rychlost 220 km/h, výstup do výšky 1 000 m/4 min a 48 vteřin, dostup 3 475 m, dolet 1 750 km, hmotnost: prázdná 5 000 kg, plná 9 100 kg, rozměry: délka 17,4 m, rozpětí 23,7 m, výška 7,1 m, výzbroj: tři pohyblivé 7,92 mm kulomety, po jednom v předním, hřbetním a spodním střelišti, 1 000 kg pum či min, případně jedno torpédo

Německá metoda přepravy vojáků přímo do místa bitvy na palubách plovákových letadel se za 2. světové války stala unikátem. Do těchto akcí dostaly šanci se zapojit i rozměrné dvouplovákové dvouplošníky Heinkel He 59, vyvinuté původně ve 30. letech jako pozemní průzkumné bombardéry. Tyto letouny stály u počátku německých tajných leteckých aktivit, vyvrcholivší posléze vytvořením Luftwaffe. V plovákové úpravě typ absolvoval první let v lednu 1932 a sériové stroje He 59B – 2 se dostaly do operační služby u legie Condor ve Španělsku, jež je používala jako noční bombardéry a pro střežení pobřeží. Na začátku 2. světové války sloužilo kolem 70 těchto letounů u tří letek 106., 406., 506. a 706. příbřežní letecké skupiny, kde se jejich úkolem stal pobřežní průzkum, protilodní hlídkování a pokládání min.

Dále tyto hydroplány působily u námořní letecké záchranné služby a u letky Schwalben, zajištující námořní záchranné operace nad Severním a Baltským mořem. Později tyto dvojplošníky převzala i 108. bombardovací skupina zvláštního určení KGrzbV 108, zabývající se vysazováním pozemních jednotek na pobřeží a pro námořní letecké záchranné operace i I. skupina 200. bombardovací eskadry. Při invazi do Norska se většina těchto jednotek věnovala hlídkování nad pobřežím a záchranným operacím, při vlastním útoku je ale Němci občas použili i pro vysazení úderných oddílů ve fjordech. Při německém útoku na západ dne 10. května 1940 přepravovalo dvanáct He 59B z letky Schwalben sto dvacet vojáků na břeh řeky Maasy, kde se měli zmocnit strategického mostu v Rotterdamu. Čtyři He 59 přitom sestřelila nizozemská protiletadlová obrana.

Za bitvy o Británii se He 59 spadající pod velitelství námořní záchranné služby velmi aktivně zapojily do operací podél pobřeží Velké Británie, kde pátraly po sestřelených německých letadlech. Později ale Britové zjistili, že tyto hydroplány navzdory svému označení Červeného kříže ve skutečnosti sledují spojenecké konvoje a vydali svým stíhačům rozkaz sestřelovat všechny nepřátelské plovákové letouny. Za bitvy o Británii tak Němci přišli o 31 letounů He 59, dalších 7 strojů stíhačky protivníka těžce poškodily. Ztráty vykoupila záchrana více než 400 sestřelených německých letců z moře okolo Británie. Pro letecké námořní záchranné operace vznikla specializovaná verze He 59C – 2, cvičné modifikace He59D – 1 a He 59N, torpédonosný cvičný He 59E – 1 a dálkový průzkumný He 59E – 2. Ve Středomoří a v Egejském moři pokračovaly záchranné He 59 ve službě až do poloviny roku 1943. Přinejmenším jedna letka těchto strojů působila i v Černém moři.