Dornier Do 17 a Do 215 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Dornier Do 17 a Do 215

Základní technické údaje: Dornier Do 17Z – 2

Typ: pětimístný střední bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Bramo Fafnir 323P o výkonu 745 kW ( 1 000 koní ), výkony: max. rychlost 270 km/h ve výšce 4 000 m, dostup 8 200 m, dolet 1 500 km, hmotnost: prázdná 5 200 kg, plná 8 590 kg, rozměry: délka 15,8 m, rozpětí 18 m, výška 4,6 m, výzbroj: čtyři, později až osm kulometů MG 15 ráže 7,92 mm, v čelním štítku, v přídi, bočních střelištích, hřbetním a spodním střelišti, 1 000 kg pum

 

Během 2. světové války Luftwaffe získávala mnohokrát propagandistický kapitál v souvislosti s rychlostí některých vybraných typů letadel. Ve skutečnosti se často jednalo o upravené civilní letouny. Bombardér Dornier Do 17E – 1 a průzkumný Do 17F – 1 si Luftwaffe objednala ve velkých sériích v dobách, kdy se její síla teprve formovala. Na samém počátku války se již tyto modifikace staly zastaralými a v bojové službě je nahradily bombardovací Do 17Z – 1 a Do 17Z – 2. Vvýzbroj většiny dálkových průzkumných skupin pak v září 1939 tvořily odlehčené Do 17M – 1. Bombardovací Do 17Z  se v předvečer vypuknutí konfliktu dostaly do výzbroje hned devíti bombardovacích skupin, Kampfgruppen I a II/KG 2 v Liegnitzu, II a III/KG 3 v Heiligenbeilu, I a III/KG 76 ve Welsu a Weiner – Neustadt a III/KG 77 na letišti Praha Kbely, Brno a Olomouc.

Celkem jich bylo okolo 370. Části těchto jednotek se 1. září 1939 velkou měrou podílely na složení úderných sil při útoku na Polsko. Do 17Z sice nevynikal rychlostí, mezi jeho přednosti ale patřila obratnost, srovnatelná téměř se stíhačkou a ovladatelnost. Tento konstrukčně pevný letoun dokázal protivníky útočící na něj překvapit, když se převrátil přes křídlo a jako zralá švestka se řítil k zemi střemhlavým letem. V Polsku se Do 17Z – 1 a Do 17Z – 2 vyznamenaly při mnohých hloubkových útocích proti letištím a dalším vojenským zařízením. Nicméně postupně začaly být Do 17Z – 2 nahrazovány novými bombardéry Junkers Ju 88A, bombardovací eskadry KG 2 a KG 76 své Dorniery ale přesto použily v květnu 1940 při útoku na západ, při náletech na britskou flotilu u obleženého Dunkerque i při masivních nočních náletech na britská města na podzim a v zimě 1940.

V době útoku na Balkán ( jaro 1941 ) již Dorniery Do 17Z – 2 používaly pouze KG 2 a III/KG 3, použily je při bojích v Řecku i na Krétě a samozřejmě také při napadení Sovětského svazu. Tyto bombardéry se staly i předmětem vývozu. Užívaly je letecké síly Finska ( viz obrázek ) a Jugoslávie. Do listopadu 1942 ale postupně vymizely všechny bombardovací Do 17 z bojových jednotek první linie. Existovala ovšem i limitovaná série letounů Do 215B s pohonem tvořeným dvojicí řadových invertních 12válcových motorů Daimler – Benz DB 601A – 1 o výkonu 802 kW ( 1 075 koní ), původně stavěná na export. Nakonec vzniklo 112 Do 215B, v čemž je započteno i několik kusů průzkumné bombardovací verze Do 215B – 4. Celkově u firmy Dornier vyrobili okolo 1 200 letounů Do 17Z.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt