Základní technické údaje: Blohm und Voss Bv 222C – 0

Typ: 11/14 místný dálkový námořní průzkumný a transportní létající člun, pohonná jednotka: šest 12válcových řadových dieselových motorů Junkers Jumo 207C o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ), výkony: max. rychlost 390 km/h ve výšce 5 000 m, počáteční stoupavost 144 m/min, dostup 7 300 m, dolet 6 100 km, hmotnost: prázdná 30 680 kg, plná 50 000 kg, rozměry: délka 37 m, rozpětí 46 m, výška 10,9 m, výzbroj: 13 mm kulomet v předním střelišti, 20 mm kanon v přední střelecké věži a ve dvou věžích na křídlech, čtyři 13 mm kulomety v oknech kabiny, v transportní úpravě mohl Bv 222 přepravovat 92 plně vyzbrojených vojáků

Největším létajícím člunem, který za 2. světové války vstoupil do aktivní služby, se stal šestimotorový Blohm und Voss Bv 222 Wiking. Letoun původně navrhli roku 1936 jako dvaceti čtyř místný dopravní typ pro společnost Deutsche Lufthansa na pravidelné linky do severního a jižního Atlantiku. První prototyp do vzduchu zvedl Flugkapitän Helmut Wasa Rodig až 7. září 1940. Letové vlastnosti se jevily jako dobré a prvním operačním nasazením v barvách Luftwaffe se stal let z Hamburku do norského Kirkenesu, za řízením tehdy seděla civilní posádka. Za obvyklého doprovodu dvou těžkých stíhačů Bf 110 pak Bv 222 V1 se šesti hvězdicovými motory Bramo Fafnir začal dopravovat přes Středozemní moře zásoby německým jednotkám v severní Africe.

Výpady spojeneckých stíhaček v této oblasti si vynutily u druhého z následujících prototypů instalaci celé řady střelišť. Již Bv 222 V1 ovšem dostal sedm jednohlavňových pohyblivých 7,92 mm a 13 mm kulometů, pod každým křídlem se navíc objevila gondola s dvojicí 13 mm kulometů. U prototypu Bv 222 V3 se objevila na každém křídle mezi vnějšími motory střelecká věž s 20 mm kanonem. Do března 1943 dokončili sedm prototypů s nejrůznějšími kombinacemi výzbroje. Všechny letouny sloužily u jednotky Lufttransportstaffel See 222 ( LTS 222 ) ve Středomoří. Tři stroje byly ztraceny, dva sestřelily stíhačky a jeden se potopil poté, co při přistání v Aténách narazil do bóje. Zbylé prototypy Bv 222 V2, Bv 222 V3, Bv 222 V4 a Bv 222 V5 zničily v červnu 1943 na jejich kotvišti v Biscarosse spojenecké stíhací letouny, další letoun sestřelil nad Biskajským zálivem následujícího října britský bombardér Avro Lancaster.

Prototyp Bv 222 V7 se stal vzorem pro sériové modely Bv 222C, jichž vzniklo pět kusů. Pohon jim zajišťovala šestice dieselových řadových motorů Jumo 205D nebo Jumo 205C, obrannou výzbroj tvořily tři 20 mm kanony a pět 13 mm kulometů. Z těchto létajících člunů jeden sestřelila poblíž Biscarosse britská noční stíhačka, další zasáhl na kotvišti v Travemunde hloubkový letoun Mustang. Prototyp Bv 222 V2 zničili Spojenci při obsazování Norska. Dva další stroje jejich posádky na konci války potopily, poslední dva přelétly do Spojených států amerických, odkud se jeden po válce dostal do Velké Británie.