Blohm und Voss Bv 138 – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Blohm und Voss Bv 138

Základní technické údaje: Blohm und Voss Bv 138C – 1

Typ: pětimístný dálkový námořní průzkumný létající člun, pohonná  jednotka: tři 12válcové řadové dieselové motory Junkers Jumo 205D o výkonu 656 kW ( 880 koní ), výkony: max. rychlost 285 km/h ve výšce 3 000 m, dostup 5 000 m, dolet 4 300 km, hmotnost: prázdná 11 780 kg, plná 17 670 kg, rozměry: délka 19,85 m, rozpětí 26,94 m, výška 5,9 m, výzbroj: po jednom pohyblivém 20 mm kanonu MG 151 v přední a zadní části člunového trupu, 13 mm kulomet MG 131 v otevřeném střelišti za prostředním motorem, 7,92 mm kulomet MG 15 ve střelišti na pravé straně trupu, čtyři 150 kg hlubinné nálože či hmotnostní ekvivalent pum na šesti závěsnících

Prototyp létajícího člunu Blohm und Voss Ha 138 V1, navržený v roce 1934 jako průzkumný letoun s velmi dlouhým doletem, poprvé vzlétl 15. července 1937. Konstrukce se vyznačovala nahoře umístěným křídlem s typickým racčím vzepětím, dvěma nosníky ocasních ploch a třemi motory Jumo 250C. Nedostatečná směrová stabilita a špatné vlastnosti na hladině vody vedly k rozsáhlé rekonstrukci, takže u šesti předsériových Blohm und Voss BV 138A – 0 se objevil zvětšený člunový trup a zmizelo racčí křídlo. Prvních 25 sériových Bv 138A – 1 měla německá armáda k dispozici v dubnu 1940 a v omezené míře je tedy mohla použít při invazi do Norska, významnějším se ale později stalo v průběhu roku nasazení těchto létajících člunů v západní Francii.

Ukázalo se jako nutné celou konstrukci zesílit, což se projevilo u modelu Bv 138B – 1, jehož prvních 14 kusů dokončily v prosinci, dalších 7 pak v roce 1941. Tato modifikace se vyznačovala motory Jumo 205D o výkonu 656 kW ( 880 koní ), novou střeleckou věží s 20 mm kanonem před pilotní kabinou a další zbraní téže ráže na konci člunového trupu. Letouny Bv 138B projevovaly výraznou aktivitu v průběhu roku 1941, především pak stroje z norských základen proti prvním konvojům směřujících do Sovětského svazu kolem Severního mysu. Stále ale přetrvávaly potíže s pohonnými jednotkami a vrtulemi Bv 138B, takže se v březnu 1941 objevila vylepšená verze Bv 138C – 1. Létající čluny této modifikace se od svých předchůdců odlišovaly především čtyřlistou vrtulí, roztáčenou prostředním motorem Jumo 250D.

Do roku 1943, kdy výroba skončila, vzniklo celkem 227 letounů Bv 138C. Nejúspěšněji s těmito stroji bojovala 406. příbřežní letecká skupina na severu Norska, která vypátrala a sledovala řadu konvojů obeplouvajících Severní mys, především pak v dubnu 1942 konvoj PQ 16. U některých letounů se objevil protilodní radar FuG 200 Hohentwiel, v transportní podobě pak Bv 138 mohly přepravovat deset pasažérů. U všech verzí se používaly dvě pomocné startovací rakety o tahu 4,9 kilonewtonu ( 500 kg ) a mnohé nadbytečné Bv 138B – 0 vybavili rozměrnou duralovou obručí, sloužící pro propojení s pomocným generátorem k odpalování magnetických min. Tyto stroje pod novým označením Bv 138MS sloužily u specializované Minensuchsgruppe.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt