Základní technické údaje: Fiat G.50 Freccia

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Fiat A 74 RC 38 o výkonu 626 kW ( 840 koní ), výkony: max. rychlost 460 km/h ve výšce 4 000 m, výstup do výšky 4 000 m/4,6 minuty, dostup 10 750 m, dolet 580 km, hmotnost: prázdná 1 965 kg, plná 2 400 kg, rozměry: rozpětí 11 m, délka 7,8 m, výška 3,28 m, výzbroj: dva 12,7 mm kulomety Breda – SAFAT v přídi

První konstrukce mladého Giusepe Gabrielliho ze společnosti Fiat, stíhačka Fiat G.50 z let 1935 – 1936, se sice oprostila od tradiční italské koncepce dvojplošníků, svým operačním potenciálem však značně zaostávala za takovými současníky, jako byly Hawker Hurricane či Messerschmitt Bf 109. Prototyp G.50 poprvé vzlétl         26. února 1937, poté ho jako svůj první celokovový letoun se zatahovacím podvozkem a nastavitelnou vrtulí převzalo ke zkouškám italské královské letectvo. Stíhačka dostala bojové jméno Freccia ( šíp ) a podnik CMASA zahájil výrobu prvních 12 letounů, určených k bojovému otestování ve Španělsku.

Navzdory tomu, že se výkony stíhačky Macchi C.200 jevily lepšími, padlo rozhodnutí o vyzbrojení jednoho Stroma a jednoho Gruppa letouny G.50, takže následovala objednávka na dalších 200 sériových strojů. V listopadu 1939 se novými letouny vyzbrojilo 51. Stormo, krátce po něm i 52. Stormo a když v červnu následujícího roku vstoupila Itálie do války, sloužilo v jejím letectvu již 118 stíhaček Freccia. V listopadu 1940 se 48 letounů G.50 z jednotky 51. Stormo přesunulo do Belgie, odkud se podílely na náletech proti Velké Británii.

Bojově se ovšem příliš neangažovaly, jejich hlavním úkolem se staly hlídkové lety. V září 1940 poprvé vzlétl prototyp verze G.50bis s nově pancéřovaným pilotním prostorem a většími palivovými nádržemi, sériové stroje této verze se dostaly do výzbroje pěti Gruppi v severní Africe. S maximální rychlostí pouhých 460 km/h a výzbrojí tvořenou dvěma kulomety představoval G.50 pro britské stíhačky ve Středomoří snadné sousto, přesto zůstaly ve službě až do roku 1943. Celkem opustilo výrobní linky 245 letounů G.50, 421 modernizovaných G.50bis a 108 dvoumístných cvičných letadel s dvojím řízením G.50B. Stíhačky G.50 se dostaly i do výzbroje chorvatského a finského letectva.