Základní letecké údaje: Aero 100

Typ: dvoumístný pozorovací/bombardovací letoun, pohonná jednotka: řadový motor Avia Vr – 36 o výkonu 478 kW ( 650 HP ), výkony: max. rychlost 260 km/h, cestovní rychlost 220 km/h, dostup 6 500 m, stoupavost 5 000 m/ 22 min, dolet 880 km, hmotnost: prázdný 2 040 kg, plný 3 220 kg, rozměry: délka 11,08 m, rozpětí: 17,70 m, výzbroj: dva pevné kulomety, dva pohyblivé kulomety až 600 kg pum ( z toho 300 kg v pumovnici )

 Prototyp tohoto průzkumného letounu byl zalétán v květnu 1933. Na svou dobu A – 100 představoval slušný průměr, bohužel v následujících letech byl vývoj přímo hektický a stroje podobné koncepce velmi rychle zastaraly. Stroj sloužil pro dálkový průzkum a původně i jako střední bombardér. V této roli byl však brzy vystřídán. Jeho výzbroj tvořily dva pevné kulomety a další dva pohyblivé. Unesl až 600 kg pum na krátkou vzdálenost. Celkem bylo od července 1934 do května 1935 dodáno československému letectvu 44 kusů ve dvou sériích mírně se od sebe lišících v drobnostech.

Letoun nahradil u průzkumných letek již značně zastaralé letouny Š – 16. Stroj sloužil vcelku spolehlivě u průzkumných letek ( letky 61. až 66. ) a u lehkých bombardovacích č. 71.,72., 74. ( zde byl záhy nahrazen letounem A – 101 a poté Ab – 101 ). Letci si jej oblíbili pro snadnou pilotáž. Za mobilizace v září 1938 bylo sestaveno z náhradních dílů dalších osm kusů. Bohužel v době mnichovské krize představovaly tyto dvouplošníky spolu s Ab – 101 tu nejzastaralejší část československé výzbroje. Z letounu se postupně vyvinul větší a silnější, nikoliv však lepší typ A – 101. Aero A – 100 byl stavěn v malých sériích až do konce roku 1938. Jeho největší slabinou byla nízká rychlost a fakt, že neměl žádnou pancéřovou ochranu. Po okupaci Československa, létalo celkem 14 těchto letounů u slovenského letectva.