Základní technické údaje: Armstrong Whitworth Whitley Mk.V

Typ: pětimístný bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva řadové pístové motory Rolls – Royce Merlin X V – 12 o výkonu 854 kW ( 1 145 koní ), výkony: maximální rychlost 370 km/h ve výšce 5000 m, výstup do výšky 4 570 m/16 min, dostup 7 925 m, dolet 2 415 km, hmotnost: prázdná 8 777 kg, vzletová 15 196 kg, rozměry: rozpětí 25,6 m, délka 21,11 m, výška 4,57 m, výzbroj: 7,7 mm kulomet v přídi, čtyři 7,7 mm kulomety v zadní střelecké věži, 3 175 kg pum

Není příliš pravděpodobné, že by se kterékoliv jiné bojové letadlo 2. světové války mohlo typu Armstrong Whitworth Whitley vyrovnat v jeho strohé hranatosti, případně že by s ním mohlo soupeřit v kurióznosti přímého letu, v němž se Whitley pohyboval s přídí svěšenou dolů. Typ vznikl vývojem bombardovacího/transportního letounu Armstrong Whitworth A.W.23 na základě specifikace B.3/34, první let absolvoval 17. března 1936. Téhož roku si ho Velitelství bombardovacího letectva RAF vybralo jako standardní těžký bombardér místo zastaralých dvojplošníků Handley Page Heyford. Původní objednávka 80 strojů se realizovala v podobě 34 letounů Whitley Mk.I se dvěma hvězdicovými motory Armstrong Siddeley Tiger IV o výkonu 682 kW ( 920 koní ) a 46 strojů Whitley Mk.II s motory Tiger VIII.

Rané bombardéry Whitley Mk.I neměly vnější části křídel s typickým vzepětím. Jako první začala tyto bombardéry používat v březnu 1937 Dishforthská 10. peruť. V době, kdy vypukla válka, již bojové bombardovací perutě RAF letouny Whitley Mk.I prakticky nepoužívaly, ovšem 166. peruť se jich zbavila až v dubnu 1940. V mezidobí se do služby dostala verze Whitley Mk.III rovněž s motory Tiger VIII, jíž vyrobili 60 kusů. Verzi, vyznačující se zatažitelným spodním střelištěm, RAF do služby převzalo v srpnu 1938 a zařadilo je do výzbroje 7.,51,.58.,77.,120. a 166. perutě. Téhož roku přišel Whitley Mk.IV s řadovými motory Rolls – Royce Merlin IV V – 12 o výkonu 768 kW ( 1 030 koní ) a Whitley Mk.IVA s motory Merlin X o výkonu 854 kW ( 1 145 koní ). Čtyřky, jichž vzniklo jenom 40, operovaly s novou motoricky poháněnou čtyřhlavňovou zadní věží Nash and Thompson, spodní střeliště bylo zrušeno.

Hlavní sériovou verzí se stala modifikace Whitley Mk.V. Jako první je v září 1939 začala používat 77.  a 78. peruť, celkem do června 1943, kdy výrobu definitivně zastavili, vzniklo 1 476 letounů této modifikace. I tyto bombardéry poháněly motory Merlin X, letouny se vyznačovaly trupem prodlouženým o 38 cm a přímými náběžnými hranami směrových kormidel. První bojové akce provedly motory Tiger poháněné letouny Whitley Mk.III. Šlo o prakticky všechny lety s letáky, včetně prvního letu nad Německo v noci z 3. na 4. září 1939, který provedly bombardéry Whitley z 51. a 58. perutě za prvních 6 měsíců války. První nálety s pumami ovšem absolvovaly letouny Whitley Mk.V v březnu a v noci z 11. na 12. května, tedy bezprostředně po německém útoku na Západ. Tehdy bombardéry Whitley a Handley Page Hempden svrhly první pumy RAF přímo na Německo, konkrétně na železniční cíle. Následujícího měsíce se bombardéry Whitley staly prvními letouny RAF, které zaútočily na Itálii.

Stroje odstartovaly přímo v Británii, palivo doplnily na tzv. Kanálových ostrovech u francouzského pobřeží a pumy svrhly na cíle v Turínu a Janově. Svými výkony si letouny Whitley nikdy slávu nezískaly, přesto trpělivě dřely v barvách Velitelství bombardovacího letectva, když se vzhledem ke stále sílící nepřátelské noční protiletadlové obraně ukazovaly být příliš pomalé a zranitelné. Společně s dalšími letouny se bombardéry Whitley podílely v noci z 25. na 26. srpna 1940 na prvním náletu na Berlín, v noci z 12. na 13. listopadu téhož roku seděl za řízením jednoho z letounů při náletu na Kolín Leonard Cheshire, pozdější plukovník a nositel Viktoriina kříže. Za tento nálet obdržel Řád za vynikající služby. Major Pickard  pilotoval v noci z 27. na 28. únor 1942 Whitley během výsadkové akce u německé radarové stanice v Brunevalu. Poslední nálet v rámci Velitelství bombardovacího letectva provedly letouny Whitley v noci z 29. na 30. dubna 1942.