Základní technické údaje: Scotti

Ráže: 20 mm, délka zbraně: 1,54 m, hmotnost: bojová 277,5 kg, rozsah náměru: - 10° až + 85°, rozsah odměru: 360°, počáteční rychlost střely: 830 m/s, maximální účinný dostup střely: 2 135 m, kadence: 250 ran/min, hmotnost střely: 0,125 kg

Během 2. světové války měla italská armáda ve výzbroji standardně zavedeny dva 20 mm protiletadlové kanony. Jedním z nich byl kanon Breda a druhým Scotti, jehož plné úřední italské označení bylo Canonne – Mitragliera da 20/77 ( Scotti ). Kanon byl rovněž znám jako Mitragliera Isotta Fraschimi podle závodu , kde se kanony vyráběly. Alfred Scotti byl italský konstruktér. Svůj kanon poprvé představil v roce 1932. První exempláře vyrobila švýcarská firma Oerlikon, která nepochybně přispěla k tomu, že kanon používal bubnový zásobník podobný zásobníku kanonu Oerlikon. U italské zbraně později bubnový zásobník uvolnil místo pevným nábojovým pásům na 12 nábojů. V porovnání s kanonem Breda byl Scotti podstatně jednodušší zbraní. V některých směrech připomínal kanon Oerlikon, používal ale jiný závěrový mechanismus.

Byl výrobně jednodušší než kanon Breda. Scotti měl sice delší hlaveň než jeho italský současník, ale jeho celkový výkon byl zřejmě nižší. Sice používal stejné střely ( s velmi citlivým zapalovačem ), ale maximální účinný dostřel byl menší než u Bredy, jehož náboje měly výkonnější prachovou náplň. Tuto slabinu vyrovnala vyšší kadence, což byl při střelbě na nízkoletící cíl pozitivní rys. Obsluha nepochybně uvítala, že její zbraň byla lehčí než jiné stejného druhu. Scotti se vyráběl v menších počtech než Breda, byl však ve výzbroji i jiných armád. Před rokem 1940, se mnoho kanonů Scotti prodalo různým jihoamerickým státům, mnohé pravděpodobně putovaly do Číny. Po roce 1942 se u kanonů Scotti díky jejich výrobní jednoduchosti zvýšily celkové výrobní počty, v početním zastoupení ve výzbroji italské armády se však nikdy s kanony Breda srovnávat nemohly.

Před rokem 1943 kanon Scotti často používaly německé jednotky v severní Africe. Němci zbrani přidělili označení 2 – cm Scotti ( i ). Po kapitulaci Italů se kanony Scotti staly pevnou součástí inventáře německých jednotek rozmístěných v Itálii. Kanon používaly jednotky bojující proti partyzánům. Mnohé skutečnosti nasvědčují tomu, že po roce 1943 pokračovala výroba kanonů Scotti v závodě Isotta Fraschini v Turíně. Kanon Scotti vznikl ve dvou verzích. Polomobilní verze se převážela na nákladních automobilech, ze kterých se před střelbou snímala. Po vyložení kanonu z vozidla mohla obsluha s kanonem manipulovat pomocí dvoukolové lafety. Při střelbě kanon spočíval na lehké ploché trojnožce. Druhá verze kanonu byla statická, se sloupovou lafetou. Tato pozdější verze sloužila většinou na italské pevnině. Po roce 1943 mnohé z nich převzaly britské jednotky, které je používaly pro účely místní obrany pobřežních dělostřeleckých stanovišť. Po roce 1945 měla kanon po určitou dobu ve výzbroji nově vybudovaná italská armáda.