Základní technické údaje: Breda modello 35

Ráže: 20 mm, délka zbraně: 1,30 m, hmotnost: bojová 307,35 kg, náměr: - 10° až + 80°, odměr: 360°, počáteční rychlost střely: 830 – 850 m/s, maximální účinný dostup střely: 2 500 m, kadence: 200 – 220 ran/min, hmotnost střely: 0,135 kg

Jedním ze standardních protiletadlových kanonů ráže 20 mm ve výzbroji italské armády byla zbraň společnosti Breda, kterou Italové znali jako Canonne – Mitragliera da 20/65 modello 35. Kanon začala v roce 1934 vyrábět firma Societa Italiana Ernesto Breda v Brescii. Tato firma nebyla na poli výroby zbraní žádným nováčkem, i když její hlavní výrobní náplní byly lokomotivy a nákladní automobily. Kanon Breda byl navržen jako dvouúčelová zbraň proti pozemním a vzdušným cílům. Italská armáda jej přijala do výzbroje v roce 1935. Kanon Breda ráže 20 mm byl velmi účinnou zbraní. Ve výzbroji italské armády se značně rozšířil. Měl poměrně složitou dvoukolovou lafetu, která mohla být vlečena za nákladním automobilem. Lafeta byla poměrně lehká a mohla se i proto na delší vzdálenosti ručně přenášet. Dala se rozložit na čtyři břemena a přepravovat vlastními silami vojáků nebo pomocí soumarů.

V boji kanon obsluhovali tři vojáci. Mířič seděl za kanonem a mířil pomocí složitého zaměřovače s možností nastavení předsazení. Náboje se do kanonu zasouvaly pomocí pevného nábojového pásu na 12 nábojů. Podávací mechanismus se stejně jako u jiných zbraní Breda vyznačoval tím, že vystřelené nábojnice vracel zpět do nábojového pásu. Není zcela jasné, jaký účel tento systém sledoval. Používalo jej několik italských kulometů a určitou výhodu bylo, že se kolem zbraně neválely prázdné nábojnice. Při střelbě proti pozemním cílům kanon používal průbojné protipancéřové střelivo. Proti vzdušným cílům sloužily trhavé střely s velmi citlivým nárazovým zapalovačem, který aktivoval výbušnou náplň i při zásahu lehkých letadlových konstrukcí. Střela měla autodestruktivní funkci – pokud do určité doby nezasáhla cíl, sama vybuchla.

Platforma s trojnožkou zbraň při střelbě účinně stabilizovala. Jako protiletadlová zbraň se kanon osvědčil velmi dobře, jeho účinnost proti obrněným cílům byla nižší. Přesto byly všechny kanony ukořistěné Spojenci opětovně použity jako výzbroj lehkých obrněných vozidel, neboť stále disponovaly větší palebnou silou než v té době používané kulomety. Němci rovněž odebrali velké počty kanonů Breda pro své jednotky v severní Africe. Německé označení kanonu bylo 2 – cm Breda( i ). Při kapitulaci Itálie v roce 1943 se Němci zmocnili všech dostupných kanonů na italské pevnině. Kanony Breda se uplatnily i daleko od Evropy, v rukou různých čínských vojenských uskupení. Kromě kanonu model 35 existoval ještě model 39. Byla to mnohem složitější zbraň, se stejným kanonem umístěným na statické podstavcové lafetě. Na zakřiveném rameni nad hlavní měl kanon umístěn zaměřovač. Model 39 se většinou uplatnil při obraně italské pevniny.