Protitankové brigády byly klíčovým prvkem sovětské obrany. Těsně před bitvou v kurském oblouku navíc doznaly novou sestavu. V nejslavnější a největší tankové bitvě byly poprvé ve velkém počtu formovány do formací, kterým Němci říkali Pakfronten. Byly to těžce bráněné body, respektive seskupení většího počtu děl pohromadě ( do té doby Sověti stavěli svá protitanková děla do jedné linie, takže v okamžiku útoku nepřátelských obrněnců, se mohla na nepřítele zaměřit jen omezená část zbraní ). Tyto body byly chráněny hlubokými minovými poli, přičemž ty byly pokládány tak, aby přivedly nepřátelské tanky do míst, kde budou jejich slaběji pancéřované boky vystaveny zničující křížové palbě protitankových kanónů.

(Velice účinné polní/protitankové dělo ZiS – 3 zde na fotografii ze závěrečných bojů o Berlín)

V létě 1943 se každá sovětská protitanková brigáda, alespoň tabulkově skládala z :

- jedné baterie vyzbrojené čtyřmi rychlopalnými protiletadlovými děly 61 – K M1939 ráže 37 mm

- dále tří baterií 45 mm protitankových děl model 1942 ( každá se čtyřmi děly )

- a čtyřmi bateriemi polních/protitankových děl ZiS – 3 ráže 76 mm ( každá opět se čtyřmi děly ).

Dohromady tak protitanková brigáda teoreticky disponovala 28 protitankovými a 4 protiletadlovými děly.