Přilby Rudé armády – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Přilby Rudé armády

 

Helma vz. 1936

 

 

Tzv. Chalchyngolka drží v historii Rudé armády jeden primát. Jedná se o první helmu  navrženou a vyráběnou v Sovětském svazu a zavedenou do jeho armády. Již od roku 1929 se usilovně pracovalo na nové přilbě vzor 1929, helma však byla vyrobena pouze v prototypu. Další pokusy se rozběhly znovu v Leningradském vojenském okruhu v polovině roku 1935 na zadání komisariátu obrany.

V leningradských ocelárnách vznikaly první prototypy, pro něž byl předlohou návrh A. A. Švarceho z roku 1930. Helma zavedená do výstroje v roce 1936 ( označení SŠ – 36 ) byla vyrobena z oceli, vážila 1,2 – 1,3 kg a vyráběla se ve třech velikostních verzích. Helma vz. 1936 nahradila zastaralé typy Adrian ( z Francie ) a Sohlberg. První zkušenosti s ní získávali interbrigadisté během bojů španělské občanské války a Sověti v potyčkách s Japonci u jezera Chasan a řeky Chalchyn gol.

Charakteristický pro přilbu byl „hřebínek“ na vrcholu přilby a vlnitý hliníkový plech vsazený mezi skořepinu a věnec vnitřku. Obě části sloužily k ventilaci vzduchu. Na helmu se nanášel tmavě zelený nátěr, jemuž vévodila na čelní straně 7 cm velká rudá hvězda, někdy doplněná i srpem a kladivem. Přilba však trpěla některými nedostatky, na které upozorňoval i maršál Semjon Buďonnyj. Šlo o velký odpor vzduchu při pohybu a čelní štítek snižující obzorový rozhled vojáka. Začalo se proto pracovat na dalším modelu, a to již během let 1937 – 1938.

 

Helma vz. 1939

Vývoji dalšího modelu předcházel nákup již používaných helem u západních armád a jejich testování. Oproti modelu SŠ – 36 byl upraven sférický profil, odstraněn větrací otvor a „uši“ na obou stranách helmy. Nový typ helmy zvaný Trechklenka ( věnec vnitřku helmy byl spojen se skořepinou třemi nýty ) lépe obstál ve zkoušce odolnosti, když na 900 m odolal projektilu z pušky i kulometu, což původní přilba SŠ – 36 nedokázala. Důvodem byla vyšší mocnost skořepiny, ale také ocel vyvinutá v Permu, kde se helma také začala následně vyrábět.

Předlohou jí byla helma Modello 33 italské provenience a výsledná podoba SŠ – 39 vážila 1,3 kg, tedy stejně jako původní SŠ – 36. Kvůli použití nové oceli se zavedení přilby, která měla nést původně označení SŠ – 38, oddálilo o rok. Nakonec tak přilba byla zavedena plošně do výstroje Rudé armády až v roce 1939 jako model SŠ – 39.

I když byl tento model brzy nahrazen typem SŠ – 40, na fotografiích z prvního válečného léta na východní frontě se často objevuje. V roce 1940 bylo město Perm přejmenováno na Molotov, poslední vyrobený kus údajně opustil místní tovární linku až začátkem roku 1941.

 

Helma vz. 1940

Zatímco helma SŠ – 39 se již ve velkém vyráběla v Molotovu a ve Stalingradu, tak ve Ščurovsku, městě nedaleko Moskvy, kde intendanční služba Rudé armády prováděla testy armádních přileb, odstartovaly zkoušky jejích úprav, jimž dal podnět podplukovník Orlov.

Předně se upravilo upevnění vnitřku helmy se skořepinou, místo tří nýtů jich bylo použito šest, a samotný vnitřek helmy byl lépe stavitelný, lehčí a jednodušší. Tři polštářky spojené provázkem vyrobené z koženky a vycpané vytou chránily hlavu před nárazy do skořepiny a nahradily tak klasický plechový věnec použitý v helmách SŠ – 36 a SŠ – 39. Váhu helmy se tím pádem podařilo snížit na pouhých 0,8 kg, což byla její velká výhoda v poli.

Helma se vyráběla v Molotovu a Stalingradu ( zde v závodě Rudý říjen ), během roku 1942, během bitvy u Stalingradu pak pouze v Molotovu. S tímto modelem přilby pak došli vojáci Rudé armády až do Berlína. Avšak dokonce ještě v roce 1943 bylo na frontě možné vidět staré typy SŠ – 36 i SŠ – 39. Po válce byl model SŠ – 40 dále modifikován, charakteristický tvar a řešení jeho vnitřku se stalo předlohou pro jeho mladší verze zavedené do výstroje armády Sovětského svazu.

 

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt