151. křídlo RAF – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

151. křídlo RAF

 

Když nacistické Německo zahájilo 22. června 1941 útok na Sovětský svaz ( operace Barbarossa ), Velké Británii přibyl nový spojenec. 21. července Winstona Churchill nabídl v dopise Stalinovi umístění několika stíhacích perutí v prostoru přístavu Murmansk. A tak se jedním z prvních významnějších pokusů o vojenskou spolupráci stalo vyslání dvou perutí RAF na sever Sovětského svazu.

Volba vhodného stíhacího letounu pro službu ve vzdáleném SSSR byla celkem jednoznačná. Bojová síla britského velitelství stíhacího letectva se v létě 1941 spoléhala na dvojici strojů domácí provenience. Modernější Spitfiry se vyznačovaly vyššími výkony, avšak také komplikovanější a na údržbu náročnější konstrukcí, než jakou měl Hawker Hurricane. Ten v sobě spojoval konzervativnější konstrukci s kvalitním motorem Merlin, přičemž jeho silnou devízou byla velká odolnost i nenáročnost na obsluhu. Právě tento typ RAF obvykle vysílalo na zámořská bojiště, a tak padl výběr na Hurricane i tentokrát. Do Sovětského svazu měly být odeslány stroje verze Mk.IIB, disponující výzbrojí v podobě dvanácti kulometů. Množství hlavní mělo vyvážit nedostatečný účinek munice ráže 7,7 mm.

( K nasazení na severu Sovětského svazu byly nakonec vybrány odolnější Hurricany Mk.IIB )

Pro ruskou operaci RAF vytvořila dvě nové perutě. Každou vedl zkušený důstojník a jádro letového personálu se skládalo z několika ostřílených pilotů, často veteránů bitvy o Británii. Na letišti Leconfield vznikla 29. července 1941 81. stíhací peruť. Jako základ posloužili piloti letky A 504. stíhací perutě. Velitelem byl jmenován A. H. Rook, předválečný pilot pomocného letectva a veterán bitvy o Británii. Také 134. stíhací peruť vznikla v Leconfieldu, a sice  31. července 1941. Její jádro tvořili piloti převelení od 17. stíhací perutě. Velitelem se stal další předválečný pilot pomocného letectva Tony Miller, rovněž účastník leteckých bojů nad jižní Anglií. Obě perutě byly podřízeny 151. křídlu ( wingu ), které vzniklo 12. srpna taktéž na letišti Leconfield. Velitel křídla se stal Novozélanďan Ramsbottom – Isherswood. Takto vytvořený stíhací kontingent obdržel během operace krycí označení Benedikt Force.

Piloti neměli o důvodu vzniku jednotky a její další destinace žádné představy, protože celá operace probíhala v nejpřísnějším utajení. Soudili, že budou odesláni na Maltu či do severní Afriky, což podpořilo fasování moskytiér a tropických uniforem. Pravé místo začalo být zřejmé až v okamžiku, kdy se k perutím připojili tlumočníci hovořící rusky.

( Velitel 151. křídla Neville Ramsbottom – Isherswood 1905 - 1950 )

S pružnou a poměrně rychlou přepravou stíhaček na vzdálenější bojiště mělo RAF v létě 1941 už značné zkušenosti. Základem byla spolupráce s Královským námořnictvem ( Royal Navy ), jehož letadlové lodě od jara 1940 sloužily jako taxíky, schopné dopravit stíhačky velmi flexibilně na značné vzdálenosti. Po přiblížení k cíli piloti RAF vzlétli přímo z nosiče a téměř ihned po přistání na pozemním letišti mohli zasáhnout do boje. Odpadalo tak zdlouhavé sestavování strojů, nezbytné po obvyklé přepravě v nákladových prostorách obchodních lodí.

Pro 151. křídlo nicméně velení zvolilo kombinaci obou způsobů. 16 Hurricanů Mk.IIB bylo v demontovaném stavu umístěno na nákladních plavidlech v konvoji, který obdržel kódové označení Operace Dervish. Jeho součást tvořila i nákladní loď Llanstephen Castle, vezoucí zhruba 550 důstojníků a členů mužstva 151. křídla, která vyplula z Liverpoolu 12. srpna 1941. 24 částečně demontovaných Hurricanů obou perutí nalodili i s piloty na starou letadlovou loď HMS Argus. Plavidlo zvedlo kotvy z Greenocku 19. srpna. Do Sovětského svazu plulo pod ochrannou křižníku HMS Shropshire a tří torpédoborců. Tato část operace měla název Strenght. Piloti 151. křídla se o skutečném cíli plavby dozvěděli až na moři. Nejdříve se na místo určení dostaly demontované stíhačky. Byly vyloděny v Archangelsku 1. září 1941 a sestaveny skupinou britských mechaniků na letišti Keg – Ostrov. Proces zabral devět dnů. Stíhačky nesené na palubě letadlové lodi HMS Argus přelétly na letiště Vajenga u Murmansku dne 7. září a na stejnou základnu pak přelétly rovněž Hurricany sestavené u Archangelska.

( Hawker Hurricany Mk.IIB právě přilétají na letišti Vajenga )

Operační základnou 151. křídla se stalo letiště Vajenga. Nacházelo se 35 kilometrů severovýchodně od strategicky důležitého přístavu Murmansk na pobřeží Severního ledového oceánu, 275 kilometrů za polárním kruhem. Frontová linie probíhala ve vzdálenosti zhruba 25 kilometrů od základny. Křídlo odtud začalo působit v kooperaci se sovětským letectvem Severního loďstva, kterému velel generálmajor Kuzněcov. Letovou činnost zahájili Britové 11. září. Hned následujícího dne došlo k úvodnímu ostrému setkání s letouny německé 5. letecké armády, startujícími ze základen v severním Norsku. Odpoledne šest pilotů 81. stíhací perutě během akce v prostoru finského Petsama narazilo na formaci pěti Messerschmittů Bf 109E patřících k I. skupině stíhací eskadry 77, které doprovázely průzkumný Henschel Hs 126. Piloti po boji nárokovali sestřelení tří strojů Bf 109E a poškození Henschelu. Jeho zřícení později potvrdili Sověti. Hs 126 ovšem ve skutečnosti vyvázl z boje opravdu pouze poškozen ( ze 30 % ). Německé záznamy potvrzují zničení dvou Bf 109E – 7 a smrt pilota poručíka Eckerhardta von der Lütheho. Britové při této akci utržili jedinou ztrátu během celého svého nasazení na východní frontě, když němečtí stíhači sestřelili Hurricane H. Smitha. Pilot zahynul během nouzového přistání.

 

Další souboj se odehrál 17. září 1941. Osm Hurricanů během hlídky eskortovalo v 18:30 několik z náletu se vracejících sovětských bombardérů. Na Brity nejdříve z převýšení zaútočila dvojice Bf 109E. Anthony Rook zahájil palbu na jednoho z nich. Messerschmitt, ze kterého začal unikat glykolový kouř, se pokusil o únik. Rook jej honil 5 minut, přičemž vystřílel všechnu munici. Na stejný stroj poté zaútočili ještě Sims a Anson. Nahlásili, že nepřítel začal hořet a havaroval poblíž nějakého jezera. Druhý Bf 109E mezi tím sestřelil Haw na Hurricanu Mk.II Z5208. Německý pilot vyskočil a podle hlášení padl do zajetí. Krátce poté v 19:15 na sovětské bombardéry zaútočilo dalších šest Messerschmittů. Britové opět zareagovali, přičemž došlo k sestřelu jednoho německého letounu. Sovětské bombardéry se vrátily beze ztrát a Britové získali další tři sestřely. Němci potvrdili ztrátu jednoho stroje a pilota poddůstojníka Josefa Stiglmaira od I. skupiny stíhací eskadry 77, který padl.

( Soupeřem britských pilotů u Murmansku byli piloti Messerschmittů Bf 109E stíhací eskadry JG 77 )

Naopak šarvátka mezi britskými stíhači a jejich německými protivníky během doprovodu sovětských bombardérů z 26. září 1941 nepřinesla žádný větší efekt. Skončila beze ztrát, byť piloti 81. stíhací perutě nárokovali dva jisté a jeden pravděpodobný sestřel. Nepotvrzen německými prameny zůstal i sestřel jednoho Messerschmittu Bf 109 nárokovaný stíhači téže jednotky 27. září během dalšího doprovodu sovětských bombardérů. 30. září 1941 obdržel Ramsbottom – Isherswood gratulaci od Sira Archibald Sinclaira, britského ministra letectví: „Zničení 12 německých letadel Vašimi dvěma perutěmi při jediné vlastní ztrátě je brilantní úspěch. Je pro nás zde zdrojem mimořádné radosti, jak těsně a úspěšně spolupracujete s ruským letectvem. Hodně štěstí, 151. křídlu!“

K vyvrcholení bojové činnosti došlo odpoledne 6. října, kdy Hurricany 151. křídla RAF způsobily nepříjemné ztráty skupině 14 středních bombardérů Junkers Ju 88 od I. skupiny KG 30. Německé letouny nejdříve bez odporu zaútočily na letiště Vajenga, kde ovšem způsobily pouze omezené škody. Lehké zranění utrpěl jeden člen pozemního personálu a stíhačky zastižené na zemi vyvázly prakticky netknuty, kromě několika málo děr od střel. Ve vzduchu hlídkující Brity na nepřítele upozornily výbuchy protiletadlových granátů. Příslušníci 134. stíhací perutě J. Elkington a B. Barnes, společně sestřelili jeden Junkers. Další poslali k zemi ve spolupráci Anthony Rook a R. Furneaux. Vedle těchto jistých sestřelů byly Britům přiznány ještě čtyři další pravděpodobné sestřely a poškození dalších pěti Junkersů Ju 88A. Podle německých hlášení zůstaly pohřešovány dva stroje i se svými čtyřčlennými posádkami. Další bombardér havaroval kvůli bojovému poškození během přistávání na letišti Petsamo a byl zcela zničen.

( Údržba Hurricanu Mk.IIB, v říjnu 1941 bylo zahájeno předávání letounů sovětskému letectvu )

Bojová činnost 151. křídla se pomalu chýlila k závěru, a přestože již nedošlo k žádnému leteckému souboji s nepřítelem, britští piloti stále přeškolovali sovětské letce na stíhačky Hawker Hurricane. Vlastní přebírání letounů křídla zahájili Sověti 13. října 1941, když odebrali stroje letky A od 81. stíhací perutě. Následně 18. října předala své stroje 134. stíhací peruť. Hurricany letky B 81. stíhací perutě Rusové převzali 22. října. Personál 151. křídla RAF zahájil návrat do Velké Británie po moři v listopadu 1941 na křižnících HMS Kenya, HMS Berwick, torpédoborcích HMS Beduin a HMS Intrepid a na obchodních lodích Empire Baffin a Harpolian. Jako první se domů vrátili muži na palubě křižníku Kenya. Křižník zakotvil v Rosythu 7. prosince 1941 ( v den útoku Japonců na kotviště americké Tichomořské flotily v Pearl Harboru ).

Do 20. října 1941 vykonali na severu SSSR piloti 151. křídla RAF celkem 365 vzletů. Během své východní anabáze chránili vojska na frontě, přístav Murmansk, stíhali německé bombardéry a eskortovali ty sovětské. Velení RAF přiznalo pilotům celkem 16 sestřelených nepřátelských letounů při ztrátě pouze jedné vlastní stíhačky. Poválečné výzkumy v německých archivech sice více než polovinu z těchto úspěchů nepotvrdily, nicméně současně ukázaly, že si Britové na severu Sovětského svazu vedli skutečně velmi dobře. Stíhači Luftwaffe se na podzim 1941 blížili vrcholu své bojové efektivity. Navíc neztratili Britové ani jeden z doprovázených sovětských bombardérů. Za výtečnou službu vyznamenali Sověti čtyři piloty 151. křídla. Leninův řád obdržel velitel útvaru Ramsbottom – Isherswood, oba velitelé perutí, Rook a Miller, a také seržant Haw, který dosáhl ze všech pilotů největšího individuálního skóre, když mu byly uznány celkem tři sestřely.

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt