Když Chorvatsko vyhlásilo 10. dubna 1941 svou nezávislost, část území, na které si činilo nárok, byla bývalá rakousko – uherská provincie Bosna a Hercegovina. Byla to nestabilní provincie s obyvateli nejrůznějšího etnického původu a náboženského vyznání včetně velkého počtu katolíků, Chorvatů, pravoslavných Srbů a muslimů.

Právě tito muslimští obyvatelé Bosny byli předmětem zájmu Himmlera a SS při získávání dobrovolníků pro chorvatskou divizi SS. Hitler schválil vytvoření divize 13. února 1943 a zdráhavý souhlas vyslovil 5. března 1943 také chorvatský vůdce Ante Pavelič. V létě 1943 byla divize na plných počtech, měla více než 20 000 příslušníků, přestože ne všichni byli dobrovolníci. Téměř 3 000 branců byli katoličtí Chorvaté. Divize nosila standardní uniformy SS, s divizní límcovou nášivkou paže třímající šavli nad svastikou. Na levém rameni byl červenobílý kostkovaný štít – chorvatské národní barvy. Standardní pokrývkou hlavy pro muslimské příslušníky divize byl fez, v polní šedi ( pro běžnou službu ), anebo červený vycházkový, ozdobený orlíci SS a smrtihlavem. Nemuslimští příslušníci divize směli nosit klasickou Feldmütze SS. Oválný odznak protěže, označující horské jednotky, se nosil na pravém rameni.

( Muslimští vojáci 13. divize SS Handschar si mohli nechat tradiční fez, na kterém byl umístěn odznak smrtihlava )

Divize odjela za účelem výcviku do okupované Francie, kam všichni její příslušníci dorazili v září 1943. Když pobývala ve Villefranche, stala se jedinou divizí SS, která se vzbouřila. Vzpouru podnítili komunističtí partyzáni, kteří do jejich řad pronikli během náboru. V průběhu vzpoury bylo zabito několik německých důstojníků, ačkoliv většina vojáků se vzpoury nezúčastnila. Čtrnáct vojáků bylo popraveno. V únoru 1944 po skončení dalšího výcviku, který proběhl v Neuhammeru v Německu, byla divize prohlášena za bojeschopnou. Byla přesunuta zpátky do Bosny a zařazena do aktivní služby v boji proti partyzánům. Její operační oblastí byla severovýchodní Bosna a západní Srbsko. Divize se účastnila řady protipartyzánských tažení včetně operací Wegweister, Save, Osterei, Maibaum a Maiglockchen. Divize Handschar dosáhla určitých úspěchů a vcelku se projevila jako kompetentní protipartyzánská jednotka, dokud její muži bojovali proti dědičnému nepříteli. Docházelo k ukrutnostem, ale ukrutnosti nebyly na Balkáně nic neobvyklého a divize Handschar nebyla o nic horší než mnoho jiných divizí SS.

V konvečnějších bojích proti Sovětům už tak výkonná nebyla. Když Rudá armáda koncem roku 1944 pronikla přes hranice Chorvatska, byla divize přesunuta do jižního Maďarska a účastnila se frontových bojů. Od té chvíle byla sužována dezercemi, neboť mnoho muslimů se rozhodlo vrátit do Bosny, aby chránili své domovy a rodiny. Devět tisíc německých příslušníků divize bylo použito jako bitevní skupina SS – pod názvem Kampfgruppe Hanke. Tato formace bojovala v jižním Maďarsku a zúčastnila se bojů proti Sovětům nedaleko jugoslávských hranic. Dne 7. května 1945 se zbytky divize vzdaly v Rakousku Britům. Všichni zbývající muslimští dobrovolníci byli po kapitulaci předáni Titovým silám a většina byla popravena v Mariboru na Dravě.

Velitelé

Početní stavy divize