Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Zapomenutá bitva u Rozvegova \ druhasvetova.com

 

Zapomenutá bitva u Rozvegova

Branná hotovost státu trvala oficiálně od 20. května do 15. prosince roku 1938, kdy skončila demobilizace armád po tragickém vyústění mnichovské krize, přesto však boje na československých hranicích neskončily. Naopak, v prvních měsících roku 1939 se stala nejvíce exponovanou částí hranice, hranice maďarská, na které se českoslovenští vojáci a příslušníci finanční stráže často střetávali s maďarskými teroristy, které v březnu 1939 nahradila při vpádu na Podkarpatskou Rus maďarská armáda.

Zbývá dodat, že při vykonávání vojenské služby za branné pohotovosti státu v roce 1938 padlo 262 vojenských příslušníků Československa. Zraněno bylo 316 osob, nezvěstných, tedy těch, kteří upadli do zajetí, bylo 45. Přímo v boji, padlo 64 československých vojáků, což činilo 24% veškerých fatálních ztrát. V boji bylo zraněno minimálně 138 vojáků, ale skutečný počet se pravděpodobně blíží číslu 170 vojáků, z toho důvodu, že se pravděpodobně nezachovalo hlášení o zraněných od VII. sboru Zemského vojenského velitelství Bratislava. Za těmito suchými čísly se skrývalo nejedno lidské drama a osudové rozhodnutí. Tito padlí by jistě nesouhlasili se všeobecně daným názorem, který často rezonuje v našem prostředí, že Češi jsou národem Švejků. Tito Švejkové a jejich následovníci, kteří v průběhu roku 1939 bojovali s Maďary a později fakticky na všech frontách             2. světové války, si jistě zaslouží mnohem více než naši pouhou pozornost.

( Českoslovenští vojáci očekávající maďarský útok )

Arbitrážním výrokem nacistického ministra zahraničí Ribbentropa a jeho italského kolegy Ciana vyneseného    2. listopadu 1938 ve Vídni bylo ukončeno zdlouhavé jednání o československo – maďarské hranici. Podle protokolu podepsaného zástupci Německa, Itálie, hortyovského Maďarska a ČSR mělo demokratické Československo odstoupit ve dnech 5. – 10. listopadu 1938 značnou část svého území Maďarsku. Jednalo se o téměř polovinu Podkarpatské Rusi včetně Užhorodu a podstatnou část jižního a východního Slovenska. Celkem to bylo 11 927 km2 s více jak 1 000 000 obyvatel.

Toto řešení však Maďarsko neuspokojilo. Jeho ambicí bylo zabrat celou Podkarpatskou Rus a kdyby to Německu nevadilo, tak i celé zbývající slovenské území, aby se tak konečně naplnila vize společných hranic se spřáteleným Polskem. I na tak okleštěném území dál existoval československý stát a jednotky Stráže obrany státu ( SOS ), společně s kolegy od finanční stráže, musely nové hranice chránit. Jak se záhy ukázalo, byl to velmi náročný úkol. Jednotky SOS i finanční stráž měly poměrně slušnou síť informátorů a to i na území obsazeném Maďary. Zanedlouho tak bylo zjištěno, že v Užhorodě je připraveno 1 500 hortyovských vojáků k teroristickým přepadům a narušení nově vytyčených hranic. Maďarští teroristé měli navíc slíbeno od náčelníka maďarské zpravodajské služby rytmistra Kálmara 1 000 pönge ( asi 5 000 Kč ) za každou polní československou stráž, kterou zničí nebo zajmou.

 Jak vzpomíná jeden z členů SOS: „Teroristé vzhledem k jejich početní převaze mohli své útoky provádět na směny, jedni před půlnocí a druzí po půlnoci, což také dělali a tím naše lidi vyčerpávali. Nebylo u nás záloh a proto byla naše rota ( SOS Užhorod ), sestávající se ze 108 příslušníků četnictva, 99 policistů, 36 příslušníků finanční stráže s jedním úředníkem a 56 vojínů pěchoty, stále nasazena a lidé si mohli odpočinout jen ve dne ve svých polních ubikacích.“

(  Československé předsunuté dělostřelecké pozorovací stanoviště )

Již 6. ledna 1939 utrpěla československá armáda v boji s maďarskými separatisty svoje doposud nejtěžší ztráty. Toho dne došlo k těžkému boji zejména mezi příslušníky pěšího pluku 6 a roty Razošín Stráže obrany státu ( oba útvary náležely do VI. sboru Zemského vojenského velitelství Bratislava ) a maďarskými teroristy. V průběhu bitvy u Rozvegova pod kótou 127 padlo pět československých vojáků. Jeden z nich, vojín Jan Slanina, byl těžce raněn do hlavy a poté zavlečen do Mukačeva. Podle slov svého velitele bojoval statečně do vysílení i přes své zranění. Ještě v agónii křičel: „Já jsem Čech!“ Dalších pět vojáků bylo v témže boji zraněno, z toho čtyři velmi těžce.

Maďarský útok odrážela rovněž baterie dělostřelectva poručíka Viléma Svobody. Maďaři se však nehodlali vzdát tak lehce a zahájili další útok. Dobře vedená palba z československé strany je však vrátila zpět do výchozích pozic. Jeden z mužů jednotky SOS Užhorod, František Vysloužil, vzpomíná na osudové střetnutí: „Dne 6. ledna 1939 jsem se zúčastnil v družstvu vrchního strážmistra Lukeše aktivně útočného boje o mukačevské předměstí Rozvegovo. Tento boj, jenž byl veden na rozkaz mě neznámého důstojníka, skončil asi během půl hodiny naším vítězstvím nad Maďary, čili vyhnáním maďarských jednotek z Rozvegova. Dobyté území jsme ale záhy museli na vyšší rozkaz předat Maďarům.“

Další velké kolo bojů se na Podkarpatské Rusi odehrálo především ve dnech 14. – 16. března 1939, kdy se maďarská armáda rozhodla anektovat toto území a připojit ho k Maďarsku. Část československých jednotek se postavila na odpor ( SOS, finanční stráž, 12. pěší divize generála Olega Svátka ) a odehrála se opět nejedna lidská tragédie. Dne 16. března 1939 dokončila obsazení země maďarská vojska a připojila ke svému území Podkarpatskou Rus, coby autonomní území Karpatsko. Po skončení války bylo území připojeno k Sovětskému svazu.

Padlí českoslovenští vojáci u Rozvegova

Vojín Eliáš Kolačuk                      1. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1915 )

Vojín František Vystrčil                1. rota  36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1915 )

Vojín Antonín Kopeček                2. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1915 )

Vojín Jan Slanina                          2. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1915 )

Respiciet Josef Tyšer                    SOS Rozvegovo, rota Razošín         ( datum narození – 1893 )

Ranění českoslovenští vojáci u Rozvegova

Vojín Josef Červenka                     1. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1914 )

Vojín Alois Čižmár                        1. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1916 )

Vrch. resp. Antonín Kohel             SOS Rozvegovo, rota Razošín        ( datum narození – 1896 )

Strážmistr Jaroslav Kotouček         SOS Rozvegovo, rota Razošín        ( datum narození – 1893 )

Vojín František Novotný                2. rota 36. pěšího pluku                    ( datum narození – 1893 )

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt