Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Tři nejúspějšnější odstřelovači druhé světové války \ druhasvetova.com

 

  Tři nejúspěšnější odstřelovači 2. světové války

Jméno:    Simo Häyhä

Konflikt: Zimní válka mezi Finskem a Sovětským svazem ( 1939 – 1940 )

Konto:     505 mrtvých

Když se ptali novináři finského odstřelovače, zda zabil více sobů než Rusů, zahleděl se do prázdna a po chvilce odpověděl: „Když potřebujete lovit pro maso, nemusíte tolik zabíjet.“ Simo Häyhä je podle vojenských statistik nejúspěšnějším odstřelovačem všech dob. Na svém kontě má zřejmě přes 800 příslušníků Rudé armády. Ty zabil během několika měsíců. Vysloužil si tím přiléhavou přezdívku Bílá smrt.

Simo Häyhä se narodil v malé vesničce Rautjärvi na rusko – finském pomezí. Od malička byl vychováván jako lovec a zálesák. Na svůj první lov vyrazil s otcem v sedmi letech a už od devíti střílel jeleny a soby, jako by se nechumelilo. V roce 1925 byl povolán do finské armády, kde byl přiřazen k elitní jednotce odstřelovačů. Po ukončení vojenského výcviku odešel v hodnosti desátníka zpět do civilu, ale byl automaticky přiřazen k národní gardě, což byla jakási finská domobrana. Ta měla v případě ohrožení země bránit její hraniční oblasti, dokud nedorazí hlavní ozbrojené složky. Simo si žil svůj život lovce a zálesáka a ti, kteří ho znali, o něm tvrdili, že to byl dobrosrdečný a obětavý muž, který by neublížil ani mouše. To už se ale mělo brzy změnit.

Ve čtvrtek 30. listopadu 1939 totiž Sovětský svaz bez vyhlášení války napadl Finsko a narazil na Mannerheimovu linii. To byl systém opevnění budovaný ve 20. a 30. letech napříč Karelskou šíjí, aby přehradilo nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu. Ve Finsku probíhala mobilizace záložních jednotek a Simo Häyhä byl přiřazen k 12. pěší divizi plukovníka Stevensona, která měla za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa. Začal sovětsko – finský konflikt, který vstoupil do historie jako Zimní válka. Simo jako odstřelovač operoval naprosto samostatně a měl jediný úkol – způsobit nepříteli co největší ztráty. Přes den se teploty pohybovaly kolem - 20° Celsia a v noci klesaly až k – 40°. Počasí, že by psa nevyhnal, ale pro zkušeného zálesáka to nebylo nic neobvyklého. Pohyboval se s přehledem ve známém terénu na lyžích, v bílé kombinéze a hledal si nejvhodnější palpost, kde vyčkával na nepřítele. Čekal v mrazu několik hodin a nechával se zasněžit tak, aby ze sněhového příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin – Nagant M28.

Simo Häyhä za méně než 100 dní zabil přes 800 sovětských vojáků. Z toho bylo potvrzeno 505. Sověti zkoušeli všechno možné, aby se ho zbavili. Kromě odstřelovačů, kteří měli jako jediný úkol zabít Bílou smrt, se ho snažilo zlikvidovat i dělostřelectvo. Až 6. března 1940 si ho našla sovětská tříštivá kulka, která zasáhla jeho čelist a odstřelila mu půlku obličeje. Simo upadl do kómatu, z něhož se probral 13. března. Tedy v den, kdy bylo vyhlášeno příměří a ukončení bojů. Krátce nato byl povýšen z desátníka na podporučíka.

Jméno:    Ljudmila Pavličenková

Konflikt:  Velké vlastenecká válka ( 1941 – 1945 )

Konto:     309 mrtvých

Mezi trojici nejúspěšnějších odstřelovačů v historii se zařadila i Ukrajinka Ljudmila Michajlovna Pavličenková ( 1916 – 1974 ), která je zároveň i ženou s největším počtem zneškodněných cílů. Během 2. světové války se jí podařilo zabít 309 německých vojáků a pro sovětskou propagandu byla pravou matkou pluku. Ljudmila, která se  narodila v Bílé Cerekvi, se ve 14 letech s rodiči přestěhovala do Kyjeva, kde se zapsala do komsomolského kroužku střelectví a pilně cvičila střelbu do terče. Fascinovala jí historie a hlavně ukrajinská kozácká tradice. V roce 1937 obhájila na Kyjevské univerzitě svou diplomovou práci o kozáckém vůdce Bogdanu Znoviji Michajloviči Chmelnickém.

V červnu 1941 napadli Němci Sovětský svaz a Pavličenková se hned tlačila ve frontě u náborové kanceláře v Kyjevě mezi prvními dobrovolníky, kteří žádali o přidělení k pěchotě. Pro sovětskou armádu zdecimovanou stalinskými čistkami byla dobrá každá ruka. Pětadvacetiletá Ljudmila narukovala k 25. pěší divizi. Byla zařazena do výcviku odstřelovačů a stala se jednou z 2 000 žen, které sloužili v Rudé armádě na této pozici. První dva německé vojáky zasáhla Ljudmila v bojích u Beljajevky. Při bojích o Oděsu, které trvaly dva a půl měsíce, vyčistila prostor od 187 Němců a začala se rodit legenda o ženském odstřelovači. Po dobytí Oděsy byla stažena k obraně Sevastopolu na Krymském poloostrově. Tady bojovala osm měsíců a podle statistik jižního frontu sovětské armády její konto vzrostlo na 257 německých vojáků. Do konce války měla celkem 309 zlikvidovaných cílů, přičemž 39 z nich byli němečtí odstřelovači. V červnu 1942 ji ale zasáhl nepřátelský minomet a Pavličenková, která byla už v hodnosti poručíka, byla stažena do vnitrozemí. Pro sovětskou propagandu byla příliš cenná.

Po uzdravení ji vyslali do Kanady a Spojených států na propagační turné. Stala se  prvním občanem Sovětského svazu, kterého přijal americký prezident F. D. Roosevelt v Bílém domě. Po svém návratu do Sovětského svazu se chtěla vrátit na frontu, ale politikové jí to zakázali. Místo bitevního pole Pavličenkové nabídli práci instruktorky ve škole pro odstřelovače, kde zůstala až do konce války. V roce 1943 jí byla udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu a její portrét se objevil i na poštovní známce.

Jméno:     Vasilij Zajcev

Konflikt:  Velká vlastenecká válka ( 1941 – 1945 )

Konto:      242 mrtvých

Jeden z nejznámějších odstřelovačů 2. světové války příslušník 1047. střeleckého pluku, 284. střelecké divize, 62. armády Stalingradského frontu Vasilij Grigorjevič Zajcev ( 1915 – 1991 ) prožil dětství v pohoří Ural, kde byl zdatným a vášnivým lovcem. Už od roku 1936 byl členem Vojenské námořní flotily a v době vypuknutí 2. světové války sloužil jako úředník. Byl náčelníkem finančního oddělení u sovětského Tichomořského loďstva. Když si ale přečetl zprávy o brutalitě německých agresorů, něco se v něm zlomilo a sám se dobrovolně přihlásil do první linie. Následně byl odvelen do Stalingradu. Vzhledem k jeho lovecké praxi byl zařazen ke střelcům. Za první měsíc se mu podařilo zlikvidovat 32 německých vojáků. Za to byl dekorován vyznamenání za odvahu a byl pověřen řízením školy pro odstřelovače, kterou improvizovaně vedl v tovární hale Metiz.

Pověstný se stal jeho souboj s esem německých odstřelovačů, jehož Zajcev ve svých Zápiscích odstřelovače nazýval Herr König. Zajcev se za ním plížil nejméně týden a stále nemohl zjistit jeho pozici. Až náhodou, kdy Zajcevovi v krytu sklouzne rukavice a König vystřelil, pomůže sovětskému odstřelovači odhalit jeho blízkost. Zajcevův partner Nikolaj Kulikov pak zvedl svou helmu na klacku z krytu a vzápětí v ní byla díra po Königově zásahu. To už ale Zajcev vysledoval polohu svého nepřítele a jediným výstřelem ho zabil. Pak šel k mrtvole a vzal si její pušku s teleskopickým hledím. Příběh je to hezký, ale chybějí k němu důkazy. V německých záznamech není na seznamu odstřelovačů žádné jméno Konig ani König a vypadá to, že si to celé Zajcev s vydatnou pomocí sovětských mediálních mágů vymyslel.

Ať je to s tajemným německým esem jakkoliv, jisté je, že Zajcev v bojích o Stalingrad zneškodnil mezi říjnem 1942 a lednem 1943 celkem 242 ověřených cílů, především důstojníků Wehrmachtu, přičemž 11 z nich byli němečtí odstřelovači. Zajcev měl pravděpodobně na svém kontě daleko více zabitých nepřátel, ale neověřené zásahy, které by mohl potvrdit nějaký svědek, se do statistik nezapočítávají.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.