Stíhač tanků M18 Hellcat – Druhá světová válka – druhasvetova.com

 

Stíhač tanků M18 Hellcat

Základní technické údaje: 3 – in Gun Motor Carriage M18

Posádka: 5, hmotnost: 17 t, rozměry: délka 6,65 m, šířka 2,87 m, výška 2,58 m, pohonná jednotka: zážehový hvězdicový motor Continental R – 975 C 1 o výkonu 340 k (254 kW), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 88,5 km/h, dojezd na silnici 169 km, brodivost 1,22 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,91 m, příkop 1,88 m, pancéřování: 8 – 25,4 mm, výzbroj: kanon M1A1 ráže 76,2 mm + těžký kulomet ráže 12,7 mm

Zatímco M10 plánovaný jako výzbroj praporů stíhačů tanků vznikl přestavbou již existujícího tankového podvozku (  M4A2 ), vozidlo M18 bylo pro plnění úkolů stíhače projektováno od začátku. Jeho vývoj byl zahájen v průběhu roku 1942 a první vzorky byly dokončeny v roce 1943. V boji se M18 osvědčil jako nejlepší americký stíhač tanků. Byl mnohem menší než M10 a téměř o polovinu lehčí, měl výkonnější kanon a byl rychlejší. M18 byl vůbec nejrychlejším pásovým vozidlem, které zasáhlo do bojů 2. světové války. Výzbroj tvořil kanon M1A1 nebo M1A2 ráže 76,2 mm. Kanon M1A1 vznikl dalším vývojem kanonu, který sloužil i u M10 ale byl celkově lepší než u jeho předchůdce. Byl instalován ve shora otevřené věži. Svým vzhledem připomínal tank a jeho věž se skutečně mohla otáčet v rozsahu 360°, pancéřování však bylo mnohem slabší než u klasických středních tanků.

M18 místo na mohutné pancéřování sázel na vysokou pohyblivost a výkon své výzbroje. Vozidlo poháněl vzadu umístěný hvězdicový vzduchem chlazený zážehový motor, který mu poskytoval příznivý poměr výkonu a hmotnosti. M18 se vyznačoval velkým zrychlením a živostí. Uvnitř vozidla byl dostatek prostoru pro pětičlennou posádku a 45 kanonových nábojů a střelivo pro těžký kulomet ráže 12,7 mm, který sloužil jako obranná a protiletadlová zbraň. Při službě u praporů stíhačů tanků M18 dostal jméno Hellcat. Když vyprchalo nadšení z koncepce samostatných jednotek protitankových zbraní, byly M18 přes své bojové úspěchy z výzbroje praporů stíhačů tanků postupně vyřazeny.

V roce 1945 většina M18 sloužila u obvyklých obrněných jednotek americké armády, kde se stále více používaly v roli útočných kanonů nebo jako obvyklé samohybné dělostřelecké zbraně. Výroba M18 trvala od července 1943 do října 1944, kdy bylo jasné, že válka už nebude trvat dlouho. V uvedeném období vzniklo 2 507 stíhačů M18. Některé byly zkompletovány bez věže a označeny M39. Sloužily jako rychlé transportéry různého materiálu. Na bázi M18 vznikl plamenometný tank T65 s podstatně přepracovanou nástavbou vyzbrojenou plamenometem. Samohybná houfnice T88 byla pokusem o instalaci 105 mm houfnice na podvozek M18. Vyskytly se ještě další pokusy o instalaci 90 mm kanonu a věže na podvozek stíhače. Žádná z těchto variant nepřekonala prototypové stádium. Stejný osud potkal i další experimentální vozidla, zahrnující pohyblivé velitelské stanoviště, užitkový transportér a obojživelné vozidlo.

 

 
Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
© 2008 - druhasvetova.com      Design by Jakub M.      o tomto webu \ kontakt