Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Obojživelné vozidlo DUKW \ druhasvetova.com

 

Obojživelné vozidlo DUKW

Základní technické údaje: DUKW

Posádka: 1+1, hmotnost: bez nákladu 6,75 t, s nákladem 9 t, hmotnost nákladu 2,35 t, rozměry: délka 9,75 m, šířka 2,51 m, výška 2,69 m, pohonná jednotka: motor GMC model 270 o výkonu 91,5 k ( 68,2 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 80 km/h, rychlost ve vodě 9,7 km/h, výzbroj: některá vozidla byla vyzbrojena těžkým kulometem ráže 12,7 mm

Obojživelný užitkový vůz, populárně zvaný Duck ( kachna), se poprvé objevil v roce 1942. Jednalo se v podstatě o verzi nákladního automobilu GMC 6x6 se člunovitou korbou, která vozidlu propůjčila plovací vlastnosti. Jméno vozidla má původ v systému označování výrobků firmy GMC. D, znamená, že vznikl v roce 1942, U – označuje obojživelnost, K – prozrazuje, že se jednalo o typ s pohonem všech kol, W – označuje dvě zadní nápravy. Tato písmena dala zkratku DUKW, ze které se brzy vyvinul Duck.

Ducky se vyráběly ve velkých počtech. Do konce války jich výrobní linky opustilo 31 147 kusů. Typ používala nejen armáda USA, ale také britská a další spojenecké armády. Duck byl postaven na podvozkových skupinách rozšířeného nákladního automobilu, jehož údržba a ovládání tak byly celkem jednoduché. Vozidlo se uplatnilo v nejrůznějších terénních podmínkách. Ve vodě Ducka poháněl jeden vodní šroub v zádi spojený hřídelem s motorem. Řízení ve vodě obstarávalo kormidlo umístěné za šroubem. Vůz se dal ve vodě řídit i natáčením předních kol. Řidič seděl vpředu před hlavním nákladovým prostorem, který byl poměrně velký a pojal i lehké dělostřelecké zbraně, některé z nich, jako například 25liberní polní kanony, mohly při příjezdu k pobřeží střílet přímo z vozidla. Řidiče chránilo sklopné čelní sklo, nad nákladovým prostorem se mohla rozvinout plátěná střecha. Při jízdě po měkkém terénu, například písečných plážích, přispíval dobrým jízdním vlastnostem vozidla centrální systém kontroly tlaku v pneumatikách.

Ducky měly původně sloužit především k přepravě nákladu z lodí na pobřeží, využívaly se však k mnoha dalším účelům. Výhodné bylo, že vozidlo svůj náklad nemuselo složit ihned po výjezdu na břeh. V mnoha případech Ducky putovaly s nákladem do vnitrozemí až na místo určení a až po jeho vyložení se vracely. Mnohé vozy sloužily k přepravě vojáků, další se staly základem dlouhé řady účelových variant. Některé vezly speciální výzbroj, například v Pacifiku se na ně montovaly 114,3 mm raketomety Scorpion. Některé Ducky byly vyzbrojeny těžkými kulomety, které zajišťovaly obranu proti pozemnímu i vzdušnému ohrožení. Vzadu měly vozy tažné háky, některé disponovaly navijákem pro sebevyproštění. Vozidlo mělo standardně dvě vodní čerpadla. Mnohé Ducky putovaly do Sovětského svazu. Sověty tento typ inspiroval ke konstrukci vlastní napodobeniny označené BAV – 485. Od originálu se sovětský typ lišil malou rampou v zadní části nákladového prostoru. Mnohé BAV – 485 sloužily v armádách států Varšavské smlouvy. DUKW se ještě dlouho po válce používal u některých západních armád. Britská armáda poslala své Ducky do výslužby až koncem 70. let. Duck se považuje za jeden z prostředků, které rozhodující měrou přispěly k vítězství Spojenců ve 2. světové válce. Vozy nepochybně poskytovaly vynikající služby všude tam, kde se používaly. Určitým nedostatkem byla nižší užitečná hmotnost a slabší výkon na rozbouřené hladině. Jinak byl Duck odolným vozidlem, které si jeho uživatelé rychle oblíbili.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt