Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Lehký obrněný automobil T17E1 Staghound \ druhasvetova.com

 

Lehký obrněný automobil T17E1 Staghound

Základní technické údaje: Staghound Mk.I

Posádka: 5, bojová hmotnost: 13,92 t, rozměry: délka 5,486 m, šířka 2,69 m, výška 2,36 m, pohonná jednotka: dva zážehové 6válce GMC 270, každý o výkonu 97 k ( 72 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 89 km/h, dojezd na silnici 724 km, brodivost 0,8 m, stoupání 57 %, svislá překážka 0,533 m, výzbroj: různá od kanonu ráže 37 mm a lehkého kulometu Browning ráže 7,62 mm po dvojici protiletadlových těžkých kulometů Browning ráže 12,7 mm ve shora otevřené věži

staghoundAAt17E2HAUGH5.jpg

Ačkoliv Staghound ( chrt ) vznikl v USA, nebyl ve výzbroji americké armády. Veškerá produkce směřovala do Velké Británie, zemí Britského společenství národů a jiných spojeneckých států. Konstrukce vznikla podle požadavků americké armády na těžké obrněné vozidlo. Postavily se prototypy, vlastní sériová výroba pro americkou armádu se však neuskutečnila. Armáda totiž změnila specifikaci a požadovala střední obrněný vůz. Podle původní specifikace, silně ovlivněnými předanými britskými zkušenostmi, vznikla dvě vozidla. Jedním byl lehký obrněný automobil T17 s podvozkem 6x6, vyrobený firmou Ford, druhý lehký obrněný automobil T17E1 společnosti Chevrolet.

Obrněných vozidel T17 6x6 se vyrobilo poměrně málo. Když byla výroba připravena, zdálo se, že potřeba původně požadovaného velkého třínápravového vozidla pominula. Menší T17E1 s podvozkem 4x4 se však začal hromadně vyrábět, i když americká armáda již o tento typ nejevila zájem. Britská tanková mise požádala o první dodávku 300 vozidel, po níž následovaly další objednávky. Ke konci roku 1942 sjely z výrobních linek první stroje. Po nebezpečné cestě Atlantikem stroje T17E1 dorazily k jednotkám britské armády a armádám Britského společenství národů jako Staghound  Mk.I.

Staghound byl velké a dobře pancéřované vozidlo s věží vyzbrojenou 37 mm kanonem a 7,62 mm kulometem Browning. Vozidlo mělo pěkný zevnějšek, v provozu se snadno ovládalo a udržovalo, navíc bylo rychlé a mělo velký operační dosah. Poprvé zasáhlo do bojů v Itálii v roce 1943, kde se dobře vypořádalo s tamními převážně terénními podmínkami. Poté se Staghound dostal do výzbroje armád Kanady, Nového Zélandu, Indie a Belgie.  Vyznačoval se některými na svoji dobu neobvyklými prvky, například měl plně automatickou převodovku. Pohon zajišťovaly dva motory, umístěné vedle sebe v zádi vozidla. Posádka sledovala okolí vozidla pomocí periskopů. Otáčení věže zajišťoval hydraulický pohon. Pomocnou výzbroj představovaly další dva kulomety Browning ráže 7,62 mm, jeden montovaný na střeše vozidla jako protiletadlová zbraň, druhý umístěný v přídi korby.

Po zavedení Staghoundu do armádní výzbroje vzniklo na jeho základě několik variant. Jedna z nich měla místo 37 mm kanonu instalovánu houfnici ráže 76,2 mm a sloužila jako zbraň blízké podpory. Američané vyráběli verzi T17E3 s krátkou houfnicí ráže 75 mm, montovanou ve věži. Po zavedení britské verze Staghound Mk.II se americký projekt dále nevyvíjel. Jiným britským dílem byl Staghound Mk.III, podstatně upravené vozidlo s instalovanou věží tanku Crusader se 75 mm kanonem. Malé počty těchto vozidel dostaly tankové jednotky pluků obrněných automobilů během roku 1944. Výrobní variantou vyvinutou v USA byl protiletadlový AA T17E2 ( viz obrázek  nahoře ), u něhož byla původní věž nahrazena novou motoricky ovládanou věží s dvoumontáží protiletadlových kulometů Browning ráže 12,7 mm. Původní objednávka zněla na 1 000 kusů, ale výroba byla v dubnu 1944 po postavení 789 vozidel zastavena. V té době byl stav německé Luftwaffe takový, že se potřeba vozidel tohoto druhu již nepředpokládala.

Na bázi Staghoundu vznikla celá řada dalších přestaveb a lokálních úprav, například odminovací modely, které před sebou tlačily těžké válce, nebo velitelský model Staghound Command, verze s demontovanou věží, zvětšeným vnitřním prostorem pro instalaci radiostanic a skládací plátěnou střechou. Běžně se používaly dodatečné úložné schránky, montované vně korby. Obranné možnosti vozidla posilovaly další kulomety, nebo vrhače zadýmovacích granátů. Po roce 1945 Staghound ve výzbroji britské armády sloužil ještě několik let. Typ se uplatnil v armádách Indie, Jižní Afriky a Dánska. Staghound byl odolný a dobře pancéřovaný obrněný automobil, který odvedl skvělé služby.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.