Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
LVT 3 \ druhasvetova.com

 

LVT 3

Základní technické údaje: LVT 3

Posádka: 3, hmotnost: bez nákladu 12 t, s nákladem 17,5 t, rozměry: délka 7,95 m, šířka 3,25 m, výška 3,023 m, pohonná jednotka: dva zážehové motory Cadillac o celkovém výkonu 220 k ( 164 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na souši 27,3 km/h, nejvyšší rychlost ve vodě 9,7 km, dojezd: na silnici 241 km, ve vodě 120,7 km, výzbroj: jeden kulomet ráže 12,7 mm + dva kulomety ráže 7,62 mm

V porovnání se staršími LVT 1 a LVT 2 byl LVT 3 ( neboli Bushmaster ) zcela novou konstrukcí. Poháněly jej dva motory Cadillac umístěné v bočních dutinách. Toto řešení umožnilo podstatné zvětšení nákladového prostoru a instalaci nakládací rampy v zádi vozu. Základní vnější rysy zůstaly stejné jako u předchozích typů, byla zde ale řada dílčích změn. Zcela nová byla konstrukce pásů, jejichž články byly opatřeny pryžovými patkami. Pásy byly užší, což nemělo žádný negativní dopad na pohyblivost vozidla ve vodě, kde jeho dopředný pohyb zajišťovaly právě otáčející se pásy. První LVT 3 se objevil během roku 1945. Do zastavení výroby vzniklo celkem 2 692 strojů. Stal se standardním poválečným vozidlem svého druhu. V roce 1945 se LVT používaly nejen u americké námořní pěchoty, ale také u armády. Armáda na vozidla LVT nejdříve pohlížela s nedůvěrou, ale po počátečních pochybnostech se nakonec přesvědčila o přednostech prostředků tohoto druhu, stejně jako námořní pěchota ( americká armáda LVT  používala především jako zásobovací prostředek ).

U LVT 3 bylo pracoviště řidiče a druhého řidiče umístěno v kabině před nákladovým prostorem. Za kabinou bylo vyvýšené místo střelce. Při zavedení LVT 3 do výzbroje jednotek se počet kulometů zvýšil z původního jednoho na tři. Vozidlo mělo jeden 12,7 mm a dva 7,62 mm kulomety. Na bočních stranách nákladového prostoru byly prostory s motory a hydrodynamickými převodovkami, vodními čerpadly a odsavači plynů. Některé americké technické popisy tyto prostory označují jako pontony, neboť nepochybně přispěly k plovacím schopnostem vozidla. Nakládací rampa v zádi vozidla se sklápěla a zvedala pomocí ručně ovládaného navijáku. Mohutné těsnění kolem rampy bránilo pronikání vody do vnitřního prostoru vozidla. Veškerá voda, která se dostala dovnitř, byla mřížkou na podlaze nákladového prostoru odvedena do sběrné nádrže, odkud ji odsávala vodní čerpadla.

LVT 3 byl pancéřován podobně jako LVT 2 a LVT 4. Kabina řidiče se mohla doplnit dodatečnou pancéřovou ochrannou, přídavnými pancéřovými deskami ( stejné desky se mohly doplnit u LVT 2 ). Ke zvýšení ochrany kulometů a jejich obsluh se mohly použít zvláštní pancéřové štíty. Posádce na klidu přidával obsah dřevěné bedny v kabině řidiče, ve které byly například hadry, zbytky izolace a dřevěné klíny různé velikosti, které sloužily k ucpání děr způsobených palbou nepřítele nebo jinak. Jiným speciálním vybavením byly signalizační světla, vodní nádrž a sada náhradních součástí pro okamžité opravy v polních podmínkách. LVT 3 představoval vrchol válečného vývoje vozidel, jejichž počátky lze nalézt v pásových tahačích Roebling. V žádném případě však neznamenal ukončení typové řady. V poválečných letech se koncept dále rozvíjel a mnohé z dnešních obojživelných prostředků stále mají některé rysy, společné s jejich předchůdci – vozidly LVT.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.