Základní technické údaje: Turán I

Posádka: 5, rozměry: délka 5,55 m, šířka 2,44 m, výška 2,30 m, hmotnost: 18,2 t, pohonná jednotka: benzinový 8válec WM Z – Turán o výkonu 260 k při 2 200 otáčkách za minutu, výkony: max. rychlost 47 km/h, dojezd 165 km, svislá překážka: 80 cm, příkop: 220 cm, brodění: 90 cm, pancéřování: 13 – 50 mm, výzbroj: 40 mm kanon MÁVÁG 41 M + dva kulomety 34/40 AM se zásobou 101nábojů do kanonu a 3 000 nábojů pro kulomety

Generální štáb Honvédségu objednal v rámci plánu Huba II 230 tanků potřebných k vybavení dvou plánovaných obrněných divizí. Dne 3. září 1940 bylo vozidlo oficiálně zavedeno jako standardní střední tank M 40 Turán        ( Turán byla bájná vlast Maďarů v Asii ). 19. září byla objednávka rozdělena mezi čtyři výrobce – firmy WM a MWG dostaly každá objednávku na 70 vozidel, MÁVÁG na 40 a Ganz na 50. WM a MWG měly začít s dodávkami v srpnu 1941, druzí dva výrobci v dubnu 1942, protože doposud vyráběli tanky Toldi. Pro mnohé konstrukční změny a zdržení ve výrobě vyjely první Turány z továren až v dubnu 1942.

Škodovy závody předaly firmě WM první dvě sady výrobních výkresů v říjnu 1940 a výroba se rozjela prakticky okamžitě. Jak Škoda, tak WM dále zaváděly konstrukční změny, které vedly k průtahům ve výrobě a dokonce i ke ztrátám, protože například již odlité hlavy motorů musely být sešrotovány. Maďaři zvětšili průměr prstence věže o 200 mm, aby tak vzniklo místo pro pátého člena posádky ( Turán byl od počátku plánován s pětičlennou posádkou, zatímco původní vozidlo T – 21 mělo posádku čtyřčlennou ). Do boků věže vyřízli vstupní dveře pro posádku. První nepancéřovaný prototyp ( H – 801 ) byl dokončen v červenci 1941a jeho zkoušení započalo 22. července. Škodovy závody mezitím navrhly nový chladič, ale i ten nebyl dostatečný a motor se neustále přehříval. Konstruktéři firmy Weiss Manfréd proto přišli s vlastním chladičem, který se plně osvědčil a byl zaveden pro všechny Turány. Zkoušky ukázaly také jisté problémy podvozku a převodovky. Zkušební komise shrnula problémy do 17 bodů a HTI až do jejich vyřešení další výrobu zastavil.

Další problémy vznikly s pancéřovými deskami. Maďarské ocelárny doposud vyráběly pancéřové desky maximálně o tloušťce 13 mm. Kromě toho mělo Maďarsko potíže s opatřováním legovacích přísad, zvláště vanadia a niklu. Ocelárna v Diósgyöru vyvinula nový typ pancéřových desek Mester, který neobsahoval nikl. Výroba nových desek začala v květnu 1941. Jejich nevýhoda však spočívala v tom, že bylo velmi nesnadné vyrábět je v tloušťce menší než 20 mm. MWG vyvinula zlepšený ty pancéřových desek Ajax. Ten byl srovnatelný s typem Mester, ale mohl být vyráběn v jakékoli tloušťce. Desky Ajax obsahovaly titan, který se dovážel ze Švýcarska a z Belgie. Oba typy pancéřových desek vykazovaly velkou odolnost proti probití, byly však poněkud křehké a při probití vznikalo mnoho úlomků. Tato nevýhoda způsobila v roce 1944 vysoké ztráty.

Firma WM dostala desky Mester pro prvních 11 tanků 26. června 1941. Na počátku září byly desky již pro 119 strojů. V té době bylo také rozhodnuto zvětšit tloušťku předního pancéřování z 30 na 35 mm, později dokonce na 50 mm. Výrobci, kteří měli nedostatek 50 mm desek, běžně kombinovali 25 a 35 mm desky. Až příliš časté změny zpomalovaly výrobu. V únoru 1942 měl WM pouze 12 kompletních trupů a věží, 15 motorů a 70 souprav vnitřního vybavení. Z chybějících součástí bylo dodáno jen 60 %. První hotová vozidla opustila továrny v dubnu a květnu 1942, přičemž k jednotkám dorazila v červnu. Nevycvičení řidiči, nedostatečná údržba a zrychlený výcvik způsobily, že první série tanků Turán I trpěla značným množstvím závad. Změny provedené na převodovce navíc přinesly nutnost dodatečných úprav již vyrobených tanků ( poslední v únoru 1943 ), během nichž bylo provedeno 31 malých změn a oprav. To způsobilo, že konečná verze Turánu byla hotova až v roce 1943. Pokroky ve výcviku a zlepšená údržba vyústily ve značný nárůst spolehlivosti vozidel.

První dodávky tanků Turán I směřovaly do tankového učiliště v Esztergomu. Tankové prapory 2/I  a 3/I byly zásobeny v červenci 1942, prapory 1/I a 4/I následovaly v srpnu. Většina z 230 objednaných vozidel byla dodána v roce 1942, zbytek v roce 1943. Tanky Turán I byly objednány podle plánu Huba III, aby se výroba udržela v chodu, takže Honvédség měl k 30. říjnu 1943 již 242 Turánů. 3. obrněný pluk byl plně vyzbrojen v srpnu 1943, téměř současně proběhlo i vyzbrojování 1. obrněného pluku. Jakmile byly naplněny i jeho stavy, následovaly dodávky 1. jezdecké divizi. Objednávka na 215 vozidel podle plánu Huba III byla vystavena 24. července 1941. V srpnu byla snížena na 207 tanků ( 18 pro WM, 95 pro MWH, 60 pro Ganz a 34 pro MÁVÁG ). Cena za vozidlo se zvýšila na 290 000 Pengö, přičemž konečná cena byla vzhledem k inflaci 393 254 Pengö. Objednávka byla v květnu 1942 znovu snížena a to na 124 vozidel, ale ani tento počet nebyl realistický a konečná výroba činila jen 55 strojů ( MWG 12, Ganz 24 a MÁVÁG 19 ).

Výroba běžela hladce až do léta 1943. Později toho roku začaly výpadky elektrického proudu, které zpomalovaly produkci. V roce 1944 se projevily vážné problémy s dodávkami pancéřových desek, došlo k několika těžkým náletům amerického letectva na zbrojní továrny a po 19. březnu 1944 navíc začal nátlak německých okupantů na využití maďarského zbrojního průmyslu jen pro jejich potřeby. Vzhledem k tomu veškerá výroba maďarských obrněných vozidel ve druhé polovině roku 1944 prakticky ustala. Továrny nadále využívaly zbývající výrobní kapacity na opravy již existujících vozidel a některá zlepšení. Jedním z nich bylo přidání perforovaných pancéřových desek na boky korby a věže, které byly vyvinuty v roce 1943 v HTI a v únoru 1944 vyzkoušeny na Turánu H – 830. Protože se toto zlepšení osvědčilo, bylo postupně zaváděno na vozidlech, která se vracela do továren k opravám.