Základní technické údaje: PzKpfw 38 (t)

Posádka: 4, hmotnost: 9,7 t, rozměry: délka 4,546 m, šířka 2,133 m, výška 2,311 m, pohonná jednotka: zážehový vodou chlazený řadový 6válec Praga EPA o výkonu 150 k ( 112 kW ), výkony: nejvyšší rychlost na silnici 42 km/h, dojezd na silnici 200 km, brodění 0,9 m, stoupání 60 %, svislá překážka 0,787 m, příkop 1,879 m, pancéřování: 10 – 25 mm, výzbroj: kanon Škoda A7 ráže 37 mm + dva kulomety ráže 7,92 mm

V roce 1937 se mezinárodní situace prudce zhoršila. Československá armáda proto stanovila požadavky na nový lehký tank. Předešlý typ LT vz. 35 postihly po jeho zavedení do výzbroje vážné technické problémy zaviněné nedostatečným testováním. Armáda se proto rozhodla opakování této situace zabránit. Firma Škoda představila své prototypy S – 11 – a  a S – 11 – b, společnost ČKD nabídla upravený tank LT vz. 35 s motorem a převodovkou, které později sloužily jako poháněcí jednotka tanku  TNH, dále tank LTL, tank TNH P – S (který se v té době již vyráběl na vývoz) a nový střední tank nazvaný V – 8 – H.

Z náročných zkoušek vyšel vítězně tank TNH P – S. Dne 1. července 1938 jej přijali do výzbroje československé armády jako standardní lehký tank pod označením LT vz. 38. Do německé okupace v roce 1939 však armáda nepřevzala ani jeden stroj. V letech 1939 – 1942 výroba tanku pokračovala pro potřeby německé armády. Vyrobilo se více než 1 400 tanků, kterým Němci přidělili označení Panzerkampfwagen 38 (  t ) Ausf A až Ausf G. Němci také vyvezli 69 tanků na Slovensko, 102 tanky do Maďarska, 50 do Rumunska a 10 do Bulharska. Při vpádu do Francie měly tanky ve výzbroji 7. a 8. německá tanková divize. Jako lehké tanky pokračovaly ve službě až do roku 1941 – 1942. Korba a věž vozidla byly nýtovány, horní a spodní část korby byly spojeny svorníky. Pancéřové pláty měly tloušťku 10 – 25 mm, od verze E pancíř dosahoval tloušťky až 50 mm. Místo řidiče bylo v pravém předním rohu korby, po jeho levici obsluhoval kulometčík 7,92 mm kulomet. Dvoumístná věž byla umístěna uprostřed korby. Její hlavní výzbroj tvořil 37 mm kanon Škoda A7, který vystřeloval náboje s protipancéřovými a trhavými střelami. Náměr kanonu se měnil v rozsahu od  - 6° do + 12°. Po pravé straně kanonu byl spražený další 7,92 mm kulomet. Vezenou zásobu střeliva tvořilo 90 nábojů pro kanon a 2 550 nábojů pro kulomety.

Motor umístěný v zadní části korby byl spojen s převodovkou s pěti rychlostmi pro jízdu vpřed a jednou rychlostí pro jízdu vzad. Na každé boční straně měl tank čtyři velká pojezdová kola s pryžovou bandáží. Každá dvojice kol byla odpružena jedním listovým perem. Hnací kolo bylo vpředu, napínací vzadu. Horní část pásu podpíraly dvě kladky. Když PzKpfw 38 ( t ) zastaral jako bojový tank, uplatnil se často jako průzkumné vozidlo.  Němci několik podvozků osadili věží lehkého obrněného vozidla SdKfz 222, vyzbrojenou 20 mm kanonem. Podvozek lehkého tanku rovněž posloužil jako základ pro stavbu velkého počtu různých vozidel, například stíhače tanku Marder s novou nástavbou, vyzbrojenou 75 mm protitankovým kanonem. Na podvozku PzKpfw 38 ( t ) dále vznikla samohybná 150 mm děla, 20 mm samohybný protiletadlový kanon, několik typů nosičů zbraní a stíhač tanků Hetzer ( Štváč ).