Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Japonský zajatecký tábor Amboina \ druhasvetova.com

 

Japonské zajatecké tábory – Amboina

 

Když Japonci 3. února 1942 dobyli ostrov Amboina, který se nachází na jih od Ceramu, padlo jim do rukou 809 australských a 300 nizozemských válečných zajatců, které odvezli do kasáren Tan Toey, 2 míle za městem Ambon. Příslušníci obou národností byli na prostranství kasáren odděleni od sebe ostnatým drátem. Po 8 měsících bylo 500 z těchto zajatců přesunuto na ostrov Chai – nan. Ostatní, kromě těch, kteří byli zabiti nebo zemřeli, zůstali na ostrově až do svého osvobození 10. září 1945.

Strava byla v prvních měsících dostatečná a poměrně dobrá. Později, až do července 1943, stačila k tomu, aby si zajatci uchovali poměrně dobré zdraví, ale nikoliv k tomu, aby měli dost sil pro svou těžkou práci. Po červenci 1943 se velikost přídělů rychle menšila a nakonec dostával každý zajatec denně jen 12 dkg rýže a totéž množství sladkých brambor. Japonci se však živili dobře po celou dobu, kdy zajatci trpěli nedostatkem. Jejich příděl rýže nikdy neklesl pod 50 dkg, navíc měli dostatečný příděl ryb a zeleniny.V roce 1945 začali zajatci vážně trpět podvýživou, v květnu jich zemřelo 42, v červnu 72 a v červenci dalších 94.

( Japonský zajatecký tábor Amboina )

Také ubytování bylo ze začátku poměrně slušné, neboť zajatci byli umístěni v kasárnách, které obývali před japonskou invazí. Avšak tato záviděníhodná situace, v japonských zajateckých táborech dosti neobvyklá, neměla mít dlouhého trvání. V červenci 1942 převzali Japonci devět baráků a použili je jako skladiště střeliva. Za čtyři měsíce nato uskladnili v prostoru tábora 90 tun vysoce výbušných granátů. Skladiště bylo umístěno několik kroků od táborové nemocnice a ubikací australských důstojníků a 25 m od části tábora, kterou obývalo 250 holandských žen a dětí. Protesty zajatců proti umístění skladu, vznesené u správy tábora prostřednictvím tlumočníka, se setkaly s odpovědí, že jsou válečnými zajatci, kteří nemají žádná práva. Byla dokonce zamítnuta žádost, aby táborová nemocnice byla označena červeným křížem.

15. února 1943 v 11:30 bylo skladiště bombardováno spojeneckým letectvem. První řada pum dopadla na jeden z baráků, který se používal jako skladiště pum a zapálila ho. Skladiště však ihned nevybuchlo. Nebylo ale možné ztrácet čas. Všechno úsilí se zaměřilo na evakuování nemocnice a přemístění zraněných nizozemských žen a dětí. V nemocnici se nacházelo asi 50 pacientů, z nichž některé nebylo možno přenést jinak než na nosítkách. Než mohly být podniknuty větší záchranné práce, skladiště vybuchlo. Bylo zabito 10 australských důstojníků, poddůstojníků a vojáků a také 27 žen a dětí. Těžce zraněno bylo dalších 20 australských válečných zajatců.

( Australští váleční zajatci za dráty tábora Amboina )

Tábor sám byl téměř celý zničen. V srpnu 1944 bylo město Ambon znovu těžce bombardováno. Toho dne zaútočilo 24 těžkých bombardérů B – 24 Liberator a počet mrtvých a zraněných válečných zajatců se ještě dále zvýšil. Od konce roku 1943, kdy jídla ubývalo a přibývalo nemocí, se tělesný stav zajatců nevyhnutelně zhoršoval. Všichni byli podvyživení, mnozí mohli chodit jedině o holích. Průměrná ztráta na váze dosahovala až 36 kg. Přes svou slabost však museli dále stejně dřít a mnozí umírali naprostým vyčerpáním. Jednou z hlavních příčin vzestupu úmrtnosti byla tzv. „daleké donáška.“

Touto „dalekou donáškou“ zajatci nazývali přenášení pytlů s cementem a leteckých pum mezi dvěma vesnicemi vzdálenými 8 mil od sebe. Zajatci přenášeli 40 kg pytle cementu. Po splnění tohoto úkolu, který trval asi tři týdny, přinášeli stejnou cestou velký počet pum o váze 70 kg, vždy dva muži jednu pumu. Pracovali od půl šesté ráno do půl šesté odpoledne, po sedm dnů v týdnu. Terén, který přitom museli zdolávat byl místy tak těžce schůdný, že jej mnohdy mohli zdolat jen po čtyřech. Po pouhém jednom týdnu už nebyl ani jeden zajatec naverbovaný na tuto práci schopen pokračovat. Japonci je však nutili dál, mnozí se pak zhrotili v bezvědomí. Než uplynuly tři měsíce od skončení „daleké donášky“ nebylo již naživu 60 % mužů zaměstnaných touto prací.

I v táboře Amboina byli zajatci trestáni bitím či jiným způsobem mučení za nejmalichernější provinění. Místní dozorci rádi nutili zajatce stát 2 – 3 hodiny na místě a držet vysoko nad hlavou těžký balvan. S velkou oblibou je také pálili cigaretami. Takové trestání se zde vyskytovalo denně. Dne 10. září 1945, když spojenecká vojska po kapitulaci Japonska přistála na Amboině, bylo naživu již jen 132 z původních 520 australských vojáků, kteří tam zůstali po odjezdu dvou velkých transportů na ostrov Chai – nan 26. října 1942.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.