Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.
Váleční dobrovolníci - Indie \ druhasvetova.com

 

Indie

Indové

Formování dobrovolnického útvaru z příslušníků státu Indie, součástí Britského dominia, mělo pro německou zahraniční politiku své odůvodnění a nebylo jen rozmarem některého z říšských vůdců. Každý stát na cestě německo – japonského spojenectví měl svůj význam a určenou úlohu v říšské geopolitice. Kdesi na polovině cesty po pevnině je Indický poloostrov s mnoha národy a z nich je Indie největší. Byla bohatou britskou kolonií, její národy se často bouřily, bylo třeba ji podpořit a Třetí říše na tomto prostoru měla svou šanci. To nebylo pouhé teoretizování. Německá zpravodajská služba již tento plán prováděla a zajišťovala si místní pomoc v Afgánistánu a na Severním Kavkazu. V roce 1942 byl připraven zvláštní útvar, sbor Felmy, na jeho uskutečnění. Válečné štěstí těmto plánům nepřálo, ale když se v severní Africe mezi britskými zajatci objevili Indové a v Berlíně v březnu 1941 indický politik Subhas Chandra Bose, nebylo důvodu tuto příležitost nevyužít.

Do Berlína se Chandra Bose dostavil v roce 1941 po neúspěšném pokusu nabídnout svůj plán Moskvě. Začátek činnosti Boseho v Berlíně byl přirozeně politický. Dostavil se ze své vůle a musel být využit. Byl přijat Ribbentropem, Goebbelsem a na konec Hitlerem, od něhož dostal darem stříbrné pouzdro na cigarety. V Berlíně dostal k používání dům, auto a finanční podporu. Mohl založit Svobodné informační centrum, ale neobdržel žádnou záruku pro vytvoření prozatímní vlády. Přesto se prohlásil prezidentem prozatímní vlády Indie, což nebylo potvrzeno ani odmítnuto. Jako prezident však mohl navštěvovat zajatecké tábory a šířit myšlenku indické svobody, k níž dojde německým vítězstvím.

( Subhas Chandra Bose )

V zajateckém táboře Annaberg v Sasku získal Bose na svou stranu 6 000 dobrovolníků, kteří byli propuštěni z tábora a ve Frankenburgu byli organizováni zatím jako pracovní útvar. V lednu 1942 jim byl oznámen výběr do Indické národní armády. Její jádro tvořilo zatím 300 vybraných a ti byli přemístěni do výcvikového tábora u Drážďan. Dostali německé stejnokroje s nárukávním znakem v indických barvách a nápisem Freies Indien. Místo vojenské čepice používali různobarevné turbany. Přísahu vykonali 26. srpna 1942 Adolfu Hitlerovi. Dorozumívací řečí byla smíšenina němčiny, angličtiny a hindštiny. Politicky to byla příznivá doba německých úspěchů, Japonsko vstoupilo do války v globálním konfliktu a britská armáda utrpěla na Dálném východě řadu porážek. Rozděleni podle náboženství patřili dobrovolníci jednou třetinou k hinduistům a dvěma k muslimům. V té době žil v Berlíně Jeruzalémský muftí, nábožensky zastupující Muslimy v říši. Pro indické dobrovolníky, ale také pro německou správu představoval podporu německých zájmů mezi muslimy na balkánském prostoru a také mezi indickými dobrovolníky. Do této skupiny patřilo mezi zajatci také 516 Sikhů, kteří měli v britské koloniální armádě zvláštní postavení a v zajetí odmítali porušit věrnost britskému králi.

V září 1942 byli Indové zařazeni do svého útvaru, 950. indického pěšího pluku. O měsíc později překročil indický útvar stav 3 000 mužů. V dubnu 1943 byla pro pluk určena posádka na nizozemském pobřeží v rámci německé 16. polní divize Luftwaffe. Přes toto určení na úseku, který neměl bojovou činnost, 47 Indů odmítlo přesun a byli vráceni do zajateckého tábora. Tato událost musela mít spojení se zmizením prezidenta Chandra Bose z Berlína, která měla vyšší politické souvislosti. Bose opustil Německo v únoru 1943 v ponorce z přístavu Kiel. Byl dopraven do Indického oceánu, kde přestoupil na japonskou ponorku. Dne 6. května byl na Sumatře a v červenci se nacházel v Singapuru kontrolovaném Japonci. Tam totiž existovala Indická osvobozenecká armáda, které velel kapitán Monah Singh. Příchodem Boseho akce dostala nový směr, přejmenováním na Indickou národní armádu ( I.N.A. ), která měla bojovat v Barmě po boku Japonců a odtud měla osvobodit Indii od koloniální příslušnosti k Britskému impériu. Tyto skutečnosti byly velkým tajemstvím a Indům v Nizozemsku, ale také manželce Boseho to bylo oznámeno, až když se Bose usadil na novém místě.

( Příslušník indické legie při výcviku s lehkým kulometem MG 42 )

Indický 950. pluk byl přemístěn do posádky v Bordeaux ve Francii, která byla v budoucnosti ušetřena válečných akcí spojených se spojeneckou červnovou invazí. Poté byl však přemístěn do Německa. Při transportu u města Dijon byl pluk přepaden Francouzi z hnutí odporu, 40 Indů padlo na místě a dalších 250 buď zběhlo, nebo se vzdalo. Na místě své posádky v Hagenau v Alsasku zahynulo podobným způsobem dalších 300 mužů i s důstojníky. Na podzim 1944 se Reisführer – SS Heinrich Himmler stal velitelem Záložní armády a SS – Hauptamt jeho výkonným orgánem. Jeho rozhodnutím se ze zbytku pluku stala Indická legie Waffen – SS. Stav jednotky klesl na 2 300 mužů. Její velitel SS – Oberführer Heinz Bertling byl přemístěn k 1. bulharskému pluku Waffen – SS. Indická legie byla utábořena na břehu jezera Constance a tam ji zastihl konec války v dubnu 1945. Návrat Chandra Boseho do Indie byl vyloučen a na území západní Evropy by jeho pobyt skončil vydáním na stranu západních Spojenců. Pokoušel se však o navázání spojení s Moskvou. Sliboval si, že bude uznán pro svůj antikoloniasmus a přijat Stalinem. Okolnosti nejsou plně objasněny, proč byl ponechán na svobodě a jak došlo k tomu, aby do Moskvy odcestoval letadlem. Známé je jen to, že zahynul během havárie letadla 18. srpna 1945.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt