Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Váleční dobrovolníci - Dánsko \ druhasvetova.com

 

Dánsko

Dánové

V Dánsku bylo několik politických stran, které odpovídaly svým programem a názvem německé vládnoucí straně. Největší z nich byla Danmarks Natioal – Scialistiske Arbejder Parti ( D.N.S.P. ) se sídlem v Severním Schleswigu. V roce 1939 se počet členstva zdvojnásobil, dosáhl počtu 31 000 a měl dokonce odbočky v Německu a jednu v Norsku. Ve svém znaku měla bílou svastiku v červeném poli. Svou polovojenskou organizací, stejnokroji a hlučným vystupováním se podobala svému vzoru v Německu. Do března 1943 se okupační status Dánska nezměnil a Dánové se k činnosti německé okupace chovali s rezervovaným nepřátelstvím, které se nevyhrotilo do takové míry jako ve střední Evropě. Vznikající polovojenské organizace z německé menšiny byly vítaným zdrojem dobrovolníků do německých branných sil. Vyjádřeno v číslech, v době zahájení války se Sovětským svazem, bylo v divizi SS Wiking 216 dobrovolníků z Dánska. Teprve po vypuknutí války se počet dobrovolníků zvyšoval. Nebyl však nikdy dostatečný pro vznik pluku.

Dánové se během okupace organizovali do polovojenských stranických útvarů, které odpovídaly organizacím existujícím v Německu. V roce 1940 byla propagační hesla zaměřena na velkogermánskou příslušnost. V následujícím roce se stala výrazně protikomunistická, měla větší odezvu a projevila se stoupajícím počtem dobrovolníků, kdy se 3. července 1941 přihlásilo 150 dobrovolníků, 20. července 480 dobrovolníků a na konci roku 31. prosince 1941 už 1 066 mužů. Příslušníkům bývalé dánské armády byl umožněn vstup do Freikorpsu první úpravou branného zákona, kterou provedlo ministerstvo války. Tím vznikl precedens, podle něhož mohl dánský občan vstoupit jako dobrovolník do dalších útvarů. Během války se pak přihlásilo do Waffen – SS 115 dánských důstojníků. Po válce však tento zákon nebyl respektován se zdůvodněním, že dobrovolníci měli rozpoznat, že zákon byl vydán pod nátlakem. Nebylo také uznáno, že královská armáda byla v činnosti po celou dobu okupace a že svá rozhodnutí vydávala bez nátlaku. Dánsko bylo také příkladem, že míra nezákonnosti byla vyšší při osvobozování než během okupace.

( Nástup Freikorps Danmark )

Motivace pro vstup do nového dánského vojska nebo do existujících německých útvarů byla přibližně stejná. Dobrovolníci byli přesvědčení antikomunisté a chtěli se účastnit budování nové Evropy. Velkoněmecká říše jim měla posloužit jako nástupní prostor pro Spojenou Evropu. Většina dobrovolníků patřila k dánské straně DNSAP, jež se během německé okupace stala nejvýraznější pravicovou stranou. Zařazeni byli převážně do 11. dobrovolnické divize SS Nordland a do 5. tankové divize SS Wiking. Nové evropské myšlení přispělo tím, že se mohli přihlásit a byli přijati do jakéhokoliv útvaru. Mnozí další dobrovolníci, bojující na východní frontě, se ocitli mnohdy v takové situaci, že se nemohli vrátit do Dánska na dovolenou a nebylo jim známo, jak se situace v zemi mění v jejich neprospěch. Vzrůstal neklid, docházelo k nepokojům a stávkám do takové míry, že 29. srpna 1943 musel být vyhlášen výjimečný stav. Dánská vláda reagovala svým odstoupením a ministerstva, správní úřady a výkonná činnost přešly na státní sekretáře.

Zbytky dánské armády byly odzbrojeny. Jako polovojenská organizace zůstal v zemi germánský sbor, brzy přejmenovaný na Sbor Schalburg. Byl rozdělen na vojenskou a civilní část a byla mu určena činnost domobrany. To vše se odehrálo za zvyšujícího se počtu sabotáží a ozbrojených akcí. Do konce roku 1944 se dvoustranný teror v Dánsku zvyšoval do takové míry, že Sbor Schalburg a politická činnost DNSAP byly natolik kompromitované násilnostmi, že dánský národní socialismus ztratil význam. Německá správa na konci války stahovala své úřady a bezpečnostní útvary na dánskou hranici, kde je 5. května 1945 zastihl konec války. Když vojáci odhodili zbraně, převzali je s výkonnou a trestající mocí dobrovolníci odboje. V Dánsku dostali podle své činnosti název sobotní bojovníci. Ve dnech 5. a 6. května bylo zatčeno 22 000 osob. Nová dánská vláda vydala 1. června 1945 k trestnímu zákonu dodatek, podle něhož se zrušilo dokazovací řízení a trest smrti, zrušený v roce 1930, byl obnoven. Podle nového zákona byl stanoven trest za spolupráci na nižší hranici 4 roky. Za příslušnost k policejním útvarům minimálně 10 roků. Členství v DNSAP trestáno nebylo. Všichni dánští dobrovolníci byli potrestáni v rozmezí od 2 do 5 let vězení.

( Velitel Freikorps Danmark Christian Frederik von Schalburg, padl 2. 6. 1942 u Děmjanska )

V Dánsku bylo odsouzeno celkem 14 493 osob, z toho 62 k doživotí a 112 k trestu smrti, který byl však vykonán „pouze“ ve 46 případech. Většina odsouzených ke ztrátě svobody byla propuštěna po odpykání poloviny trestu. Vojáci z povolání nebyli rehabilitováni a jejich služba během války se nezapočítala do uznání důchodů. Na východní frontě bojovalo asi 8 000 Dánů a v tomto počtu je zahrnuto asi 2 000 příslušníků německé menšiny. Ztráty mrtvých dosáhly počtu 3 890, nezvěstných bylo dalších 400 mužů. Srovnání údajů o činnosti dobrovolníků jednoho z národů severní Evropy s ostatními národy v Evropě není možné. Především se musí vzít v úvahu skutečnost, že jde o národy, které mají povědomí germánské příbuznosti. Tuto skutečnost potvrzuje více než 50 % politicky přesvědčených a sympatizujících, vyjádřeno v době, kdy dánští dobrovolníci byli zařazeni jako zločinci proti lidskosti spolu s dobrovolníky německými. Z těchto údajů vyplývá, že soud v Dánsku pronášela menšina.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.