Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
Váleční dobrovolníci - Černá Hora \ druhasvetova.com

 

Černá Hora

Černohorci

Po porážce Jugoslávie v roce 1941 a následné okupaci většiny jadranského pobřeží italskou armádou, bylo území Černé Hory významně rozšířeno a hlavně získalo přístup k moři. Černohorský královský trůn nebyl od roku 1918 obsazen. Následník trůnu princ Michael ze slavné dynastie Petrovičů, syn posledního krále Nikity, žijící v Německu, nabídku nepřijal. Dcery posledního krále byly známé krasavice a provdaly se do odpovídajícího postavení do Itálie. Žádný z italských princů však neprojevil zájem vládnout v malé a chudé zemi. Hlavní město Cetinje mělo pouze 6 400 obyvatel. Černohorští nacionalisté zvaní Zelenaši a jejich vůdce Sekula Drljevič měli nejbližší vztahy k četnikům generála Michajloviče. Drljevič uzavřel s nimi a s italským vojenským guvernérem dohodu a byla mu dodána výzbroj pro 3 500 dobrovolníků a ti měli být nasazeni proti titovým partyzánům.

Pro místní podmínky však bylo příznačné, že zbraně byly použity také proti muslimům v Bosně a v Sandžaku. Útvar dalšího velitele Pavla Djurišiče, v počtu asi 2 000 mužů, byl v květnu 1943 odzbrojen německou armádou a vzat do zajetí. Po kapitulaci Itálie v září 1943 byla v Černé Hoře zavedena německá vojenská správa s částečnou samosprávou. Ta byla zachována pouze s ohledem na velkou místní popularitu Djurišiče, jenž byl ze zajetí propuštěn a postupně také jeho dobrovolníci. Jeho autoritu uznala nakonec i německá správa a jednal o ní dokonce Adolf Hitler. S jeho svolením bylo povoleno organizovat dobrovolnický sbor s plánovaným počtem 5 650 mužů pouze s jednou podmínkou, že bude organizačně a operativně oddělen od Srbského dobrovolnického sboru. Černohorský sbor dosáhl stavu 8 000 mužů a byl nasazen do těžkých bojů s titovými partyzány.

( Příslušníci černohorského sboru )

V rámci všeobecného ústupu v roce 1944 se museli černohorští dobrovolníci stáhnout na území Bosny. Od března 1945 ustupovalo asi 8 000 dobrovolníků a 3 000 civilistů na sever do Slovinska. Podplukovník Djurišič uzavřel dohodu o volném průchodu s chorvatskými ustaši a s černohorským separatistou Sekulou Drljevičem, jenž se svými muži ustavili na chorvatském území svou separatistickou vládu. Dohoda však nebyla dodržena a Djurišičův sbor byl napaden severně od Banja Luky. Djurišič s většinou důstojníků, politiků a duchovních byli vlákáni do léčky a většina z nich byla povražděna. Část sboru se probojovala na západ a jeho větší část, bez velitelů, se připojila k Drljevičovým separatistům.

Obě ustupující skupiny byly později ve Slovinsku zajaty britskou armádou nebo partyzány, což znamenalo smrt v roklích slovinského krasu. Separatista Drljevič byl na rakouském území krátce po konci války zastřelen příslušníky Černohorského dobrovolnického sboru, nejvýše ceněného dobrovolnického útvaru na Balkáně. Lidová republika Černá Hora jako člen Jugoslávského svazu republik vznikla 29. listopadu 1945. Trvalý klid mezi národy Balkánu je vzácný. Jestliže ozbrojený konflikt znovu vypukne, bude to Černá Hora, která jako první obnoví svou nezávislost v křehkém společenství národů Jugoslávie. Potomci posledního krále Nikity žijí ve Francii. Své nároky na trůn neuplatňují.

 

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.