Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
Spustili jsme beta verzi nového vzhledu našich stránek: novy.druhasvetova.com
univerzál /Výstroj a výzbroj jugoslávských partyzánů
.

Celkový proces vytváření partyzánského vojska na území Jugoslávie byl velmi složitý a komplikovaný a tomu odpovídá i výstroj a výzbroj partyzánů,která byla až do konce války mimořádně pestrá.Zpočátku vypadali partyzáni více jako farmáři,lesní dělníci a horalové než vojáci.Někteří se k partyzánským oddílům přidali dokonce ve svátečních nedělních šatech a nezůstal jim čas na převlečení.Velmi rozšířené bylo používání ex- jugoslávských uniforem a kombinování těchto uniforem s jiným oblečením,například uniformami železničními nebo hasičskými.Pokrývky hlavy byly zřejmě ještě více rozdílné než samotné uniformy.Partyzáni používali množství klobouků,čepic,baretů,kožešinových beranic a také stejně jako u oblečení i přilby bývalé jugoslávské armády.V září roku 1941 byli nařízením vrchního velitelství všichni partyzáni povinni nosit na pokrývce hlavy červeno hvězdu.Mezi mužstvem byla velmi rozšířena tzv. Titovka,podobná čepici,kterou používala Rudá armáda.

Velký problém partyzánů představovaly boty,protože například v 1.a 2.vojvodinské brigádě v červnu 1943 bylo 60% partyzánů bez jakéhokoliv obutí,tedy chodili jednoduše bosí.Tento fakt by zřejmě ještě během léta nebyl až tak nepřekonatelným problémem,i když v dnešní době si umíme jen velmi těžko představit,že by kdokoli ušel bez bot za den 30 km horským terénem.V zimě způsoboval nedostatek vhodné obuvi partyzánům velké problémy.Jednotlivé brigády ztrácely kvůli nedostatečnému obutí v průměru kolem 10 – 20% vojáků.Pouze látkami ovázané nohy nebo tradiční balkánská obuv,tzv. openci ( kožené lidové boty ),nebyly v žádném případě postačujícími prostředky,které měly pomoci partyzánům v nelehkém boji a dlouhých pochodech ( 2.krajinská brigáda urazila během války kolem 8 000 km ).

( Sako od Titovy uniformy,jež padlo do rukou německým výsadkářům po obsazení jeho hlavního štábu )

Stejný problém jako s oblečením měly partyzáni i s výzbrojí.Nejčastěji používali zbraně ex – jugoslávské armády.V období přelomu let 1941/1942 byla nejpoužívanější zbraní jugoslávská puška Mauser M24 a její zkrácená verze,karabina M24 CK.Běžnými zbraněmi byly i belgický Mauser M24,polská puška Mauser M29 a československá puška vzor 24.Partyzáni používali i zastaralé zbraně,které zůstaly v oblasti Srbska z dob 1.světové války,jako například rakousko – uherské pušky Steyr – Mannlicher M29 či francouzské M1907/15F.Využití sportovních nebo loveckých zbraní nebylo žádnou výjimkou.Široké spektrum partyzánských zbraní dokumentuje i výzbroj 13.hercegovinské brigády,která v dubnu 1944 sestávala z přibližně 1 300 mužů.Byla vyzbrojena dvanácti těžkými kulomety Breda M37,osmdesáti sedmi lehkými kulomety ( třicet jedna německých MG 34 a MG 42,dvacet československých ZB vz. 26 a vz. 30 aj. ),dvaceti sedmi samopaly ( 10 britských Stenů,pět sovětských PPŠ – 41 aj. ),brigáda dále disponovala více než devíti sty puškami a patnácti minomety.Z uvedeného jasně vyplývá,že partyzáni měli svou výzbroj ze zdrojů bývalé jugoslávské armády,část se jim podařilo ukořistit od okupačních vojsk a další získali od jara 1944 ze spojeneckých dodávek.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt
.