Alfons Rebane se narodil v roce 1908 ve městě Valga nedaleko lotyšských hranic. Stal se nejčastěji vyznamenávaným estonským vojákem. Absolvent univerzity v Tartu vstoupil ve 20. letech do armády, sloužil mj. i na obrněném vlaku. V roce 1940 velel posádce města Lihula. Po sovětské okupaci skončilo vrchní velení rozpuštěné estonské armády z velké části na popravišti, mnoho nižších důstojníků jako byl Rebane, muselo armádu opustit. Pracoval pak na stavbě, ale po zahájení masových deportací Estonců, založil protisovětskou partyzánskou skupinu.

Když do Pobaltí v létě 1941 dorazily německé jednotky, vstoupil do Wehrmachtu. Později, již v hodnosti majora, velel 658. dobrovolnickému estonskému praporu, přičemž byl vyznamenán Rytířským křížem. Po rozpuštění praporu chvíli váhal, nakonec se ale stal příslušníkem 20. dobrovolnické granátnické divize SS ( 1. estonské ). Jako SS – Standartenführer a zástupce velitele divize později obdržel i Dubové ratolesti. Stal se tak jedním z pouhých dvou neněmeckých vojáků, kterým Adolf Hitler toto vyznamenání udělil.

Alfons Rebane měl jako jeden z mála estonských SS – manů štěstí a podařilo se mu na jaře 1945 vzdát západním Spojencům. V roce 1947 vstoupil do britské tajné služby MI6 coby expert na svou domovinu. Po odchodu do penze, žil až do své smrti v Německu. Alfons Rebane zemřel v roce 1976 v Augsburgu .