Nevile Henderson se narodil v roce 1882 v Sedgwicku. Od roku 1937 do vypuknutí války působil jako britský velvyslanec v Berlíně. Byl zastáncem Chamberlainovy politiky appeasementu. Henderson byl slepý k výstřelkům nacistického režimu a v roce 1938 prohlásil, že se Hitler neodváží vstoupit do války, pokud Británie skutečně ukáže zuby. Udržoval dobré vztahy s Hermmanem Göringem, s nímž jezdil na hony. Tvrdošíjně ignoroval pokyny ministerstva zahraničí a vyjadřoval své vlastní názory. Odsoudil Schuschiggovo chování během rakouského Anšlusu a později bagatelizoval pomoc, kterou hodlala Velká Británie poskytnout Polsku. Po Anšlusu Rakouska jeho jednání kritizoval i lord Halifax.

Po německém útoku na Polsko předal 1. září 1939 ve 21:30 první britské ultimátum Němcům. Dne 3. září v 9:00 předal Henderson Ribbentropovi konečné britské ultimátum, jež dávalo Němcům dvě hodiny na zahájení odsunu vojsk z Polska. Němci ultimátum nepřijali a Velká Británie vstoupila do války.

Henderson byl nesmírně zklamán a své zážitky vylíčil v knize Selhání jedné mise. V průběhu  2. světové války založil Henderson Britský fond válečných utečenců ( British War Refugees Fund ). Nabídl se také, že se vydá jako velvyslanec do Bělehradu, ale tato nabídka byla odmítnuta. Brzy poté v prosinci 1942 v Londýně zemřel.