Stránka nepodporuje ani neschvaluje nic, co by souviselo s potlačováním základních lidských práv a svobod. Slouží výhradně k získávání informací k daným tématům.
.

 

EKW C – 36

Základní technické údaje: EKW C – 3603

Typ: dvoumístný víceúčelový/útočný letoun, pohonná jednotka: v licenci stavěný motor Hispano – Suiza 12Y – 51 o výkonu 746 kW ( 1 000 k ), výkony: max. rychlost 476 km/h, stoupání 10,4 m/s, dostup 8 700 m, dolet 680 km, hmotnost: prázdná 2 315 kg, plná 4 085 kg, rozměry: délka 10,23 m, rozpětí 13,74 m, výška 3,29 m, výzbroj: kanon ráže 20 mm + dva kulomety ráže 7,5 mm v přídi letounu, zdvojený kulomet ráže 7,5 mm v zadní části kokpitu a až 400 kg pum

EKW C - 36.jpg

V roce 1935 došlo velení švýcarského letectva k závěru, že je nutné ve službě nahradit již zcela zastaralé dvojplošníky Fokker CV – E, jež byly používány jako víceúčelové letouny pro průzkum, doprovod bombardérů i jako hlídkové stroje. Firma EKW zareagovala dvěma typy letounů. Prvním byl modernizovaný dvojplošník EKW C – 35, tím druhým byl jednoplošník moderní konstrukce s dvojitými řídícími plochami EKW C – 36. Letectvo se rozhodlo do výzbroje zařadit modernizovaný typ C – 35 a objednalo si celkem 80 kusů C – 35s.  Verze C – 36 nebyla vybrána z důvodu snahy švýcarského letectva, zařadit do výzbroje zahraniční dvoumotorové stíhací letouny ( z Německa Messerschmitt Bf 110, případně z Francie Potez 63S ). V roce 1938 však tato varianta zkrachovala a tak byl následně firmě EKW vydán příkaz postavit prototyp letounu C – 36.

Prototyp letounu C – 3601 vzlétl poprvé v květnu 1939. Vyznačoval se celokovovou konstrukcí, dvojitými ocasními plochami a třílistou stavitelnou vrtulí, ve kterém seděla posádka v tandemu. Záďové kolo bylo, na rozdíl od později sériově vyráběných letounů, pevné. Letoun poháněl licenčně stavěný motor Hispano – Suiza 12Y. Po několika problémech během cvičných letů, při kterých dokonce první prototyp havaroval, byl druhý prototyp C – 3602 vybaven silnějším motorem Hispano – Suiza 12Y – 51 a následně úspěšně završil testování letounu. První objednávka na sebe nenechala dlouho čekat a již na počátku roku 1940 došlo ze strany švýcarského letectva k požadavku na dodání 10 letounů sériové verze C – 3603. Tyto letouny již byly vybaveny plně zatahovacím podvozkem a výzbrojí v podobě kanonu ráže 20 mm a čtyř kulometů ráže 7,5 mm, po dvou v přídi letoun a v zadní části kabiny.

Úkolem těchto letounů byla obrana švýcarského vzdušného prostoru, ale již krátce po zařazení do služby byly převeleny k výcvikovým účelům, či vlekání vzdušných terčů. Později představila firma EKW ještě několik dalších verzí, z nichž můžeme například jmenovat C – 3603 – 1, což byl v podstatě letoun základní verze s kratším křídlem, kterých bylo v roce 1944 vyrobeno 142 kusů a dalších 6 bylo ještě zkompletováno v letech 1947 – 1948 z náhradních dílů. Poslední verzí letounu EKW C – 36 byla verze 3605, jež byla do služby zařazena v roce 1968 a nesla již turbovrtulový pohon ( byla poháněna motorem Lycoming T53 ). Z výzbroje švýcarského letectva byly poslední stroje vyřazeny v roce 1988. Celkem bylo vyrobeno175 letounů C – 36 všech verzí.

 
© 2008 - druhasvetova.com design by Jakub M.       TOPlist        archiv - o webu - kontakt